Taky jste vyrůstali v době "panenko, sedávej v koutě, budeš-li hodná, najdou tě"?
Poslušnost byla víc než vlastní úsudek a i když jsme nevěřili všemu, co se v novinách psalo, neměli jsme reálnou šanci si to ověřit. Devizový příslib sice výjimečně dostali i nekomunisté, ale peněz jsme si mohli vyměnit tak málo, že jsme museli jezdit stopem, spát pod stanem nebo u přátel a žebrat, když nebylo na jídlo. Ale byli jsme mladí ...
Měla bych doplnit, že popisuji stav v totalitním Československu.
Narodila jsem se v Praze v roce 1955, na rodném listu mám zapsaného otce JUDr, povoláním dělník. V té době bylo běžné, že inteligence "pomáhala" socialistickému hospodářství, zatímco se dělnická třída ujímala vedoucích funkcí a naše socialistické hospodářství víceméně přivedla na buben. Z dob svého dětství a mládí v Praze si pamatuji na spousty oprýskaných domů, u mnohých muselo být lešení nebo aspoň cedule "pozor, padá omítka".
Jsem velice ráda, že pádem Železné opony mezi Západem a Východem jsme i my na Východě dostali šanci žít jako lidi. Cestovat, věnovat se práci i koníčkům a poznávat celou barevnou škálu života v demokracii.
Jen si musíme zvyknout, že "svoboda" není "cochcárna". Informace musíme ověřovat víc než dřív a vzdělávat se celý život. Žádný učený z nebe nespadl. V době internetové, v době automatických překladů a převážně psané komunikace bychom měli počítat aspoň do padesáti než prohlásíme "to je ale blbec". Mohl nám totiž uniknout kontext sdělení a tak vznikají nedorozumění, časem přerůstající v nesmiřitelný konflikt ... a pak "pozdě bycha honit".
Poslední 3 měsíce jsme svědky naprosto zbytečné války na Ukrajině. Asi se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu Putinovi říct "Zachraňovat někoho bombardováním je blbost! Poskytněme jim možnost se vzdělávat, zlepšeme podmínky pro samostatné podnikání. Prospěje to i nám."
Teď už je pozdě, životy padlých vojáků a civilistů nikdo nevrátí, zničené oblasti se budou dlouho vzpamatovávat. Přitom stačilo připomenout zbytečnost druhé světové války nebo snahu Sovětského svazu udržovat svůj vliv v zemích bývalého východního bloku.
Přesto musíme doufat, že ... ? ... snad že ta válka brzy skončí a lidé se budou moct vrátit ke svým rodinám, práci i koníčkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat