The Life

“So as the lifelong owner of one life, I have to say … it’s interesting that the only thing you have for life is life. It didn’t occur to me. … As the lifelong owner of one life, I must say that little is written about life …” Jan Werich, Big pre-scene (in Czech)

Life can be viewed from many different perspectives. Mostly depending on one’s age and what we did experience or not and what we learned or not. It is also important from whom we learn.

With the hindsight – and at the age of 65 – I easily assess my life so far. It’s easy to be a “general after a battle”. I already know what happened and how did it end. Now I can just wonder if I could have decided otherwise at some crossroads in my life. Of course I can’t change my life and I need to live it till the end. From now on, I will be my own “general afore the battle” and I wil make my decisions based on my age and my current life experiences.

Life experiences are non-transferable. Everyone living was born to someone, somewhere, at certain time. Later on he/she was experiencing puberty, becoming independent, working … the elderly were experiencing middle age crisis … getting old.

I, born in totalitarian Czechoslovakia, was lucky to experience the fall of the Berlin Wall, unfortunate that it only happened when I was an adult and had small children and could not travel so freely like a person without obligations. For a few years I lived in Germany, a little longer in England, some periods of my life I enjoyed more, other less, I survived lymphoma cancer … sometimes I was able to decide freely, other times, especially during the cancer treatment, I had to wait for the results. Only then I could gradually regain my energy lost through treatment. After six months of chemotherapy, I felt like I was eighty at the age of forty eight.

Cut to the present … I’m still alive. I created and now improve my home in a former cowhouse in Skalka near Nová Bystřice. I also want to have an international library here. In the future members of various bubbles could talk about their life experiences, hopefully finding out in personal meetings that “the other” is not as stupid as it may seem from the outside. Everyone has a story that could contribute to better understanding between people.

That’s why communication is important. We have to ask questions, look for evidence for our claims, cooperate. Therefore, we must be careful and avoid stereotypes when thinking of “the others”. It is probable that their lives took other paths, stopping at other crossroads and at different times. Along the way, they met other people, possibly the same, but at a different stage in their lives. I wish people would listen to each other more. Not in a sense of obedience, just listen to learn about other perspectives.

Život

“Jako tedy doživotní majitel jednoho života musím říct, … to je zajímavé, že jediná věc, kterou máte doživotně, je život. To mě nenapadlo. … Jako doživotní majitel jednoho života musím říct, že o životě se málo píše …” Jan Werich, Velká předscéna

Na život se dá pohlížet z mnoha různých perspektiv. Většinou v závislosti na věku a na tom, co jsme sami (ne)prožili a co jsme se (ne)naučili, případně od koho.

S odstupem času – v mých 65 letech – snadno hodnotím můj dosavadní život. Je snadné být „generálem po bitvě“. Už vím, co se stalo a jak to dopadlo, tudíž můžu uvažovat o tom, jestli jsem se mohla na nějakých životních křižovatkách rozhodnout jinak. Svůj dosavadní život ale už změnit nemůžu. Opět jsem svým „generálem před bitvou“ a rozhoduji se na základě svého věku, svých životních zkušeností a neznámé budoucnosti.

Životní zkušenosti jsou nepřenositelné. Každý žijící se někomu a do nějaké doby narodil, v jiné době prožíval pubertu, osamostatnil se, pracoval … prožíval krizi středního věku … zestárl.

Já, narozená v totalitním Československu, měla to štěstí, že jsem zažila pád Berlínské zdi, smůlu, že k tomu došlo až když jsem byla dospělá a měla malé děti a nemohla jsem cestovat svobodně jako člověk bez závazků. Pár let jsem žila v Německu, o něco déle v Anglii, některá období svého života jsem si užívala více, jiná méně, přežila jsem rakovinu lymfomu … někdy jsem se rozhodovala svobodně, jindy, zvláště v případě rakoviny, jsem musela počkat na výsledek léčby. Teprve pak jsem postupně hledala léčbou minimalizovanou energii. Po půlroční chemoterapii jsem se ve svých čtyřiceti osmi letech cítila na osmdesát.

Střih do současnosti “s covidem” … stále žiju. Svůj domov si vytvářím v bývalém kravíně ve Skalce u Nové Bystřice. V části kravína chci mít mezinárodní knihovnu, kde by si o životě mohli povídat členové různých bublin a v osobním setkání zjistit, že “ten druhý” není takový blb, jakým se z pohledu zvenčí zdá být. Každý má nějaký příběh, kterým by mohl přispět k porozumění mezi lidmi. Bohužel se lidi navzájem většinou neslyší …

Proto je důležitá komunikace. Musíme se ptát, hledat důkazy ke svým tvrzením, spolupracovat. Proto musíme být opatrní a vyhýbat se stereotypům, když přemýšlíme o “těch druhých”. Je pravděpodobné, že jejich život se ubíral jinými cestami, zastavil se na jiných křižovatkách a v jinou dobu. Na cestě se tak setkali s jinými lidmi, případně stejnými, ale v jiné životní etapě.

Máte-li necelé dvě hodiny, využijte je poslechem této přednášky.

Znáte to? / Do you know it?

Něco si plánujete a potkáte život. A všechno je – alespoň na nějakou dobu – jinak. / You are busy making plans and then life happens. Since then – at least for a while – everything is different.

Teď jsme se všichni setkali s koronavirem. Ne všichni “natvrdo”, tedy ne všichni jsme byli nemocní nebo měli nemocného přítele nebo příbuzného, ale všichni o viru víme … / Now we have all encountered covid. Not all of us “hard”, ergo not all of us were sick or had a sick friend or relative, but we all know about the virus.

A něčeho se v souvislosti s ním bojíme. Někdo, že sám onemocní, někdo, že onemocní někdo z blízkých, někdo, že budou plné nemocnice pokud by onemocněl … důvodů může být mnoho, ale život jde a musí jít dál. / And we are afraid of something in connection with it. Someone of getting sick himself, someone that a loved one will be sick, someone that there won’t be a place in the hospital if he gets sick … there can be many reasons, but life goes on and has to move on.

Naši předkové přežili mor, španělskou chřipku, světové války … jinak bychom ani my v době koronaviru nežili. / Our ancestors survived plague, spanish flu, world wars … otherwise we would not live in the times of corona.

Uctěme jejich památku tím, že k sobě budeme v současné době navzájem ohleduplní a budeme dbát základních hygienických pravidel, která známe od dětství. Nehledejme viníka, ale řešení … a vzdělávejme se, “učený z nebe nespadl” a v globálním a rychle se měnícím světě nejde lpět na starých “pravdách”. / Let us honor their memory by being considerate of each other today and by following the basic hygiene rules we have known since childhood. Let’s not look for the culprit, but the solution … and let’s educate ourselves, the “learned has not fallen from heaven”, and in a global and rapidly changing world, one cannot cling to the old “truths.”

Děkuji. / Thanks.