We are in it together - or are we?

Covid-19 (or the SARS-CoV-2, coronavirus, causing the illness) is with us for several months already. Thorough studies of the new virus are necessary to be able to develop the vaccine and it may take another few months or years.

Hence we – citizens of the world – should prepare for some time of insecurities and uneasiness. We don’t know, how long it will take. We know, that some will contract the disease and may die (of course everyone is hoping, that his/her relatives and friends will survive), but we also know, that as humanity we survived other outbreaks in the past and rebuilt economies after the world wars and economic crisis.

So there is a reason to be optimistic. The question now is, how to survive the time of insecurities and uneasiness. I can personally recommend lifelong learning. It helped me through bad times in my life, could help you too. Languages and communication skills are, in my humble opinion, the best choice for the future.

There are many free sources for learning languages on the internet. The advantage is, that on internet you are the only one to see your mistakes while using sites like British council. Mistakes are very useful, but sometimes misunderstood or ridiculed. Through the internet you can connect with other learners with similar interests, talk together, maybe teach them your native language. Of course, it is much easier to learn languages as a kid, but if we were not so lucky to be growing up with one of the world languages, we can use Birkenbihl method allowing us to learn foreign languages like we learned our mother tongue.

Being able to communicate and understand each other will be advantageous for everyone when we’ll need to solve together other crisis, that are under way or just around the corner. Climate change is one example.

Thank you.

(You can use Google translator to translate my post into other languages. It may set you laughing, my English is not perfect, translations are cumbersome, but hey, even the robot is still learning. ;-))

Změna je život a život je změna

Změny v životě jedince často souvisí i se změnami ve společnosti.

Během mého života se v naší zemi udál pokus o vytvoření socialismu s lidskou tváří, ale byl přerušen okupací Československa “spřátelenými” zeměmi Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Další pokus o změnu režimu v listopadu 1989 byl úspěšnější, snad i díky změnám v ostatních zemích již zmíněné Varšavské smlouvy.

Po více než třiceti letech od Sametové revoluce však opět máme důvod k obavám o zachování demokracie, která je v naší zemi stále velmi mladá. Předseda vlády je ve střetu zájmů, ale tváří se, že se ho to netýká …

Doufám, že po říjnových volbách do krajských zastupitelstev a Senátu uvidíme náznak změny k lepšímu.

Advancing in the life

Every now and then one needs to accept the reality and move from the past into the future. Just not too distant future, where the death is.

Exactly for this situation I found a perfect picture I saved to my computer about 3 years ago. My apologies to the author, I have no idea, where I downloaded it from. To his/her satisfaction I admit that I use a lot of other citations if I think I wouldn’t express myself better. This one expresses my current feelings. Thanks.

Life is ...

… what happens to you while you are making other plans. (John Lennon)

Well, this “life” came into my life in the form of Non-Hodgkin’s diffuse B-cell lymphoma, when I was definitely making other plans. I was temporary enjoying living and working in the UK, although my home country is the Czech republic. After the cancer experience I wanted to be as soon as possible back home, where my mum was aging. Actually we were eighty at the same time – or at least I felt eighty in the same year when she was eighty.

It is about seventeen years ago, a period, in which your child can be almost ready to leave home to start his/her own life. A period, in which a lot changed everywhere, not only in my native country.

Although divorced, I don’t understand, why people separate. As parents, as citizens of different nations, as members of different political parties, with different hobbies … you name it. In my humble opinion in the “climate change” era we should try to keep together to be able to resolve related problems together.

There is no winning it the politics. Those, who win the elections should keep in mind, that not everyone voted for them, just a majority of those, who turned up for the elections. Wherever on the planet Earth they are.

Nežádoucí rady

Jistě to znáte.

Přemýšlíte, jak se v nějaké situaci rozhodnout, tápete, myslíte nahlas, kladete řečnické otázky, nevyžadující odpověď, ale občas na ně někdo odpoví. To pak přemýšlíte, jestli tím blbem jste vy, protože jste se špatně vyjádřil, nebo ten druhý, když nepochopil, že otázka byla pouze řečnická.

Trvá-li taková konverzace delší dobu, může způsobit ochlazování vztahů, trvá-li několik let, dojde k definitivnímu rozchodu.

Díky / kvůli koronavirové krizi byly po nějakou dobu uzavřené hranice mezi jednotlivými státy. Nemám v úmyslu kritizovat rozhodnutí jednotlivých vlád, jistě nebylo jednoduché se rychle zorientovat v nové situaci. Ve “zpětném zrcátku” však některá rozhodnutí působí chaoticky, nedůvěryhodně či přímo účelově. Vyděšený lid (v kterékoliv zemi) totiž bude rád podporovat kohokoliv, kdo slibuje, že za něj něco vyřeší. Epidemiologii, virologii či jiným vědám rozumí jen v oboru vystudovaní vědci, je tudíž celkem snadné si vymyslet blábol, kterému uvěří dostatečný počet lidí a budou ho bez přemýšlení sdílet na sociálních sítích.

Pokud blábolům uvěříme, je “pozdě bycha honit“, snad se jen můžeme poučit ze své vlastní blbosti, že jsme někomu “skočili na špek“.

Uzavřené hranice v době koronaviru mi velmi silně připomněly dobu před listopadem 1989, kdy jsme se my, z Východu, velmi těžko dostávali na dovolenou na Západ. Snad abychom nechtěli svobodu i u nás, nevím. A pak si většina “účastníků zájezdů” nakupovala “duty-free” zboží, které u nás v té době nebylo – magneťáky, osobní počítače … prostě to, co bylo tehdy “in”. Flašky pro mimina, cvočky nebo přezky si “účastníci školení” vozili z NDR. Někteří občané ČSSR ale taky přes Jugoslávii utíkali za svými nejbližšími, s kterými chtěli sdílet život, a ne každý se chtěl / mohl po sametové revoluci vrátit.

Co tím chci říctt?

Vždycky je nějaká doba, ale dost záleží na tom, v které jsme byli, jsme nebo budeme miminem, dítětem, puberťákem, mladistvým, v produktivním věku či důchodcem. Do určité míry – či spíš do určitého věku – si v současné době můžete vybrat, kde část svého života prožijete. Ale tam, kde se stanete důchodcem, to máte na doživotí. Bylo by fajn, kdyby ta země nebyla vězením jako bylo mé rodné Československo v době mého dětství a mládí.

What Covid-19 crisis reminds us?

The restrictions after the crisis are easing and we should take some lessons into the future. Were the restrictions defensible? Was the situation so bad, that some borders needed to be closed? … Of course, being a general after the battle makes it easier to find reasons for “our” solution and doubt the rest of the world.

But we are in the world together! We need to communicate!

Whether we are dealing with corona crisis, a lot of rubbish in the oceans or climate change. We don’t have another planet ti live and while it is still possible to move from one country to another, there is always some price to pay and I don’t mean just money. When you move abroad, your friends and family stay behind. Then when your kids grow up and move out of family home, you stay behind. And whether you want it or not, you may become foreigner even in your homeland. It happened to me after about 20 years living abroad.

Covid-19 emphasized how vulnerable we are.

I live in Europe, in a society where most of our basic needs is satisfied. We are not starving, we are not in a war, but do we need everything? Do we need several types of butter, even more types of bread? It is called “living standards”, but our parents didn’t have that much. They even didn’t have a TV, fridge, dishwasher, probably not an au-pair to be with kids.

Which lessons can we take from the Covid-19 crisis? Should we still flush the toilets by drinking water? Should we allow our countries to be a hostage of a few oligarchs?

We should decide.

Corona muse

Strange times.

Sometimes I feel, that less information could be better than a heap of often contradicting information. Just to have the life in balance, one needs to filter the news. It is not healthy to read only the negative ones, at least I get stressed knowing that I can’t help everyone that is suffering, unjustly pursued, fearing that someone near is going to die or … ???

It seems that the whole world is in the Corona crisis together, but it is not. One’s understanding of the topic very much depends on one’s past experiences, education, occupation and last, but not least, the age and the birth’s place. Just I would not dare to compare and/or confront the (dis)advantages of anyone’s situation. Still a lot of politicians are making decisions for the whole nations without having a clue, what is going on.

Let’s talk for example about the weather – a good starting point for conversation in England – people are used to the climate of their birth’s place … of course unless they are moved elsewhere as babies or toddlers.

But the climate is changing even in my birth’s place in the center of Europe. We used to have proper Winters, I used to ski in the park in Praha, nowadays snow falls only in the mountains and not every year. Well, being older I don’t mind that much, but is it due to the climate change accelerated by human activities? Is it normal?

The Corona crisis could give some answers – or rather the scientists – but will we listen to them? And who are “we” after all?

Po koronaviru / After Covid-19

Knihovna ožívá … změnila jsem otevírací dobu, ale pokud se Vám nehodí, zavolejte a můžeme domluvit jiný termín. Neočekávejte klasickou knihovnu, mohlo by u Vás dojít ke “krizi představ”. V té mé je nejen dovoleno, ale i doporučeno mluvit. Jen diskuse a výměny názorů nás (svět jako celek) mohou posunout někam dál.

The library comes to life … I have changed the opening hours, but if it does not suit you, call and we can arrange another date. Don’t expect a classic library, you could experience a “crisis of expectations”. In mine, it is not only allowed, but also recommended to talk. Only discussions and exchanges of views can move us (the world as a whole) somewhere further.

Cyril Höschl: Koronavir porazí imunita.

Guerreros de la basura / Garbage Warriors | Michael Reynolds | TEDxCaboP...

Can facemasks protect people from the virus?

In the time of Covid19 ...

… I found this:

❤️ 'Yes there is fear, but there does not need to be hate.'

👭 'Yes there is isolation, but there does not have to be loneliness.'

✨ 'Yes there is sickness, but there does not have to be disease of the soul.'

A message of hope from @BroRichard in difficult times. #COVID19 pic.twitter.com/NrIsYE138k

— BBC Radio London (@BBCRadioLondon) March 17, 2020

Za co se máme stydět?

Dostávám mailem výběr komentářů a blogů z Aktuálně.cz. Poslední, z 6.3.2020. začínal takto:

Petr Kukal tweetuje pro Aktuálně.cz

“Co bys chtěl v sobotu k obědu?”
“Nevim. Třeba rizoto.”
“Rizoto ne. Něco jiného.”
“Proč rizoto ne?”
“Stydím se jít koupit rejži.”

😉 … i když předpokládám, že je spíše humorná historka, stát se to může.

A tak mě napadlo – měla bych se já stydět, kdybych si šla koupit rýži, protože mi doma došla a mám chuť na rizoto? Vždyť přece na tom není nic špatného mít chuť na rizoto a koupit si kilový nebo pětikilový pytel rýže … možná jen vlastní pocit, že “nechci být jako oni”, tedy jako ti, co si nakupují do zásoby.

Ale já si taky nakupuju do zásoby. Pravidelně. Bydlím ve vesnici, do nejbližšího krámu to mám cca 4km, takže si běžně nakupuju minimálně na 14 dní dopředu. Nakupování mě nebaví, takže nákup většinou spojím s něčím pozitivním, abych negativní zážitek z krámu nějak vyrovnala. Myslím si totiž, že pro zachování duševního zdraví potřebujeme mít v rovnováze povinnosti, zábavu a odpočinek. Mám to snad v krámě vysvětlovat každému na potkání, aby mě nepovažoval za někoho, kdo nejsem?

Kde je vlastně problém?

V tom, že nemáme všichni na všechno stejné názory? Ale to ani nejde, narodili jsme se různým rodičům, jsme různě staří, chodili jsme do různých škol, v různém časovém období, v různých lokalitách, ti starší z nás pracovali v různých odvětvích … jediné, co máme společné, dokonce se všemi lidmi na zeměkouli, jsou základní lidské potřeby, nejlépe je vyjadřuje Maslowova pyramida.

Základní fyziologické potřeby mé snad většina obyvatel vyspělých zemí uspokojené. Myslím, že i potřebu bezpečí a jistoty – poslední světová válka skončila před pětasedmdesáti lety, což je jeden lidský život. Měli bychom tedy být ve stadiu potřeby lásky, přijetí a spolupatřičnosti (viz definice na Wikipedii). To sice neznamená, že musíme být všichni kamarády na život a na smrt, to by ani nebylo normální, ale mohli bychom si v zájmu uspokojování těch vyšších potřeb ujasnit, co je naším společným cílem.

Možná je problém v tom, že pokud se s něčím setkáváme poprvé, nemáme se situací vlastní zkušenost a jednáme intuitivně. Až vzdálená – a někdy velmi vzdálená – budoucnost ukáže, jestli reakce našeho mozku na stres byla správná, ať už zvolil bojuj, uteč nebo zmrzni.

Doporučuju knihu Tři muži ve člunu, napsal ji Jerome K. Jerome v roce 1889 a stále se dá číst. Hned v první kapitole najdete kontext následujícího úryvku:

“Přečetl jsem si ten recept. Stálo v něm:
1 půlkilový biftek, k tomu
1 půllitr piva
pravidelně po 6 hodinách,
1 patnáctikilometrová procházka každé ráno,
1 postel přesně v 11 každý večer.
A neláduj si do hlavy věci, kterým nerozumíš.”

Moving on ...

There is one difference between the road trip and life trip. You can’t reverse the life trip. Whichever decision you make, you need to stick with it. There is no way back, even if it was not you, but the (mis)fortune making the decisions – and I mean things like dying of the loved ones or life threatening illnesses.

There are also other life changing events, which we can read about thanks to the internet. There are counselling sites, scientific sites, insurance companies sites … and you just wonder. Are all those people concerned about my life changing event?

Well, not exactly. Everyone is (and should be) concerned about his/her own survival, especially if he/she has some dependents. But not everyone knows, what you need without asking questions. Nowadays all counseling sites presume you look for some counselling, scientific sites may presume, that you know some basics and insurances just want to insure you for whatever can happen.

In a way, it’s like nearing the crossing, making your decisions where to go and all passengers giving you their own advice, how you should behave – turn left, right, slow down, accelerate … the situation prone to a disaster.

I was once diagnosed with quickly growing Non-Hodgkin B-cell Lymphoma. At the time I was living in England, which was not my home country. I’ve read a lot about the illness on the internet. Also the comments, not realizing, that chemotherapy is just a type of the therapy. Everyone’s chemotherapy then depends on the type of the cancer, on the stage of the cancer and maybe on some other factors too. I remember I was fed up with the wording the doctors used – lymph nodes – which – being a foreigner – I didn’t connect to “cancer”. I even complained …

15 years later I’m still alive. I have three great kids, I was able to know my grand kids too, for which I’m grateful, on the other hand I needed to sign the divorce, for which I’m not so grateful. But as stated at the beginning – there is no way back in the life, so I will live my life as long as I’ll be able too. With all my memories – good or bad – from the past.

From the Past to the Future

I tend to compare the life to the road trip.

On both we encounter a number of intersections. Then, on each of them we (or our brain) take into the account the Past and we (or our brain) make our decisions for the Future accordingly to our up to date experiences, whether conscious or unconscious, stored in our “data-bank” in the brain.

And now it becomes interesting.

According to Vera.F.Birkenbihl, our conscious experiences on a line would make 15 mm, compared to 11 km unconscious. As we’ve been born to different parents in different countries, where we’ve been attending different schools, learned some stuff, but also wasted a lot of our potential through the process called “education”, lived through different epochs, we have various experiences. Even two people being on the same event may have different memories, depending on the age, past experiences, living conditions … etc.

There is a lot of Vera F.Birkenbihl’s lectures on youtube which I sincerely recommend. For example “Gedächtnisprobleme im Alltag sind lösbar”.

I like the way she explains, that “misplacing” (keys, phone, glasses … whatever is important to us) has nothing to do with “forgetfulness”. We just need to pay more attention to what we are doing, slow down, be conscious or “present in the moment” when placing the keys, phone, glasses … or taking care of our priorities. Thus – imho – we can be better off than living on “autopilot”.

Enjoy!

Learning – especially if we want to learn 😉 – is enriching. Also one of the ways to prevent or at least postpone Alzheimer or other age related illnesses.

Je jiná doba ...

Jak často jste toto tvrzení slyšeli, případně sami použili?

Ať už ve věku dospívající mládeže (kdy se každá rada od dospělých zdá být připomínkou, že my, mladí “na ten život ještě nemáme” a musíme se ještě hodně učit), v tzv. produktivním věku (kdy máme většinou příliš málo času na přemýšlení “o nesmrtelnosti chrousta” a snažíme se zvládat nároky nynější doby) nebo ve věku důchodovém (kdy už máme čas i potřebné zkušenosti a leccos bychom dělali jinak, ale nejde to … minimálně proto ne, že v důchodovém věku má člověk méně energie a všechno mu trvá delší dobu).

Teď žijeme v době internetu, kdy máte (či spíše můžete mít) okamžitý přehled o tom, kdo je – podle vašeho názoru – ten největší blb. Lidi nepřemýšlí, něco je naštve a šup, honem s tím na Facebook, Instagram, Twitter a pak se “vlastní ucho diví, co vlastní huba povídá” (z citátu Jana Wericha, 1905-1980, v dnešní době se spíše “vlastní oko diví, co vlastní ruka napsala”). Ve Velké předscéně ze hry V+W Balada z hadrů je také věta: “Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla aby mu vyřídil, že je vůl – no to trvalo. Ale dneska to máte e … e … e … e … e … no to ví dřív než to řeknou.” … a dodává “… Ovšem pravda je, že dneska nejsou tak hákliví.” To “dneska” bylo v roce 1935, kdy byla hra napsána.

Ano, je jiná doba, to nám potvrdí i historici, ale všichni tu dobu vnímáme na základě svého současného věku, dosavadních zkušeností osobních i profesionálních, které mohou být sdělitelné jen v případě, že si chceme navzájem naslouchat. POZOR! Není vhodné zaměňovat slovesa naslouchat a poslouchat (ve smyslu být poslušen). Pokud něčemu nerozumíme, je lepší se ptát a vysvětlovat než si v komentářích pod příspěvky na internetu vyměňovat invektivy.

Za dalších 10-20 let bude zas jiná doba …

… a opět mám vhodný citát z Velké předscény “Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku aby si odreagovali svůj minderwertigkeit komplex. Aby jaksi … se jim dostalo … poct a uznání, které třeba … by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem. A zapomínají, že touto metodou konce jejich prapraděti a pravnuci se jednou budou dívat zpátky v jejich novověku na jejich středověk a budou říkat: no no no no. … Všimněte si, jak jsem tolerantní …”

V každé době potřebujete mít střechu nad hlavou a co jíst, abyste se vůbec mohli věnovat filosofickým otázkám typu “V jaké době to vlastně žijeme? Jaké jsou její výhody a nevýhody?”. Můžeme si klást i hypotetické otázky typu: “Bylo by lepší, kdybych se narodil(a) o sto let dřív nebo později?”. Ale na to už nemáme vliv, žijeme tady a teď a ten náš život je to jediné, co máme na doživotí. A není to test, takže nám nikdo nedá lepší instrukce! (to zas mám magnetku na lednici – za malou rybkou plave větší s otevřenou tlamou a je u toho text: “Tenhle život musí být jenom test. Kdyby to bylo doopravdy, určitě by nám dali lepší instrukce.”)

Humor and satire in everyday life

Do you have the feeling, that the humor and satire is disappearing from everyday life?

Well, I do. It may be because I don’t understand the language properly, or – which is more probable – that I don’t understand the context.

Some of you would remember the contests from around 2005 “The Greatest whichever-nation”. So I’m Czech and the first round was won by a fictional character Jára Cimrman. Of course, he couldn’t take the title, but – imho – he was the prove, how much we need humor, the clever one, puns, based on similarity of words or sounds, based on some well known facts … nowadays often misunderstood.

Of course, even if you take some proverbs literary, you can end up in looong discussions trying to explain what it means (or what you meant), but the counterpart can’t understand, because he/she is much younger/older than you or comes from another part of the world where something else is considered “normal”.

Have you got any idea, how we can explain to each other, that all human beings have the same basic needs and that we should connect, not disconnect?

Thank you!