8 způsobů, jak se vyhnout pasti

Lidé čtěte, spěte, myslete ...

Každý člověk se rodí do nějaké rodiny, do nějaké země, do nějaké generace a doby. Podle toho pak ve stáří vzpomíná na své dětství a mládí, na dobu, která ho formovala a na lidi, kteří ho dětstvím a mládím provázeli, od rodičů, přes učitele na základní a střední škole po profesory na univerzitě. Každý na jiné. Pochopitelně. Nenarodili jsme se všichni stejným rodičům a nechodili do stejných škol.

Já patřím do české generace, narozené v 50. letech minulého století. Fingované procesy s českou inteligencí si osobně nepamatuji, o Miladě Horákové a dalších popravených jsem se dozvídala až po pádu Železné opony v roce 1989, ale na svém osobním rodném listě mám tátu právníka zapsaného s povoláním "dělník". V roce 1955 totiž "pomáhal" socialistickému hospodářství.

Je zajímavé, kde všude se dá slovo "pomoc" použít, lépe řečeno zneužít.

Hitler "pomáhal" sudetským německy mluvícím obyvatelům, kteří do té doby sdíleli Sudety celkem bez problémů s obyvatelstvem mluvícím česky. Spojencům slíbil, že nebude válčit, když Sudety dostane. Druhá světová válka přesto byla a padlo v ní mnoho lidí.

V roce 1968 přijela vojska Rady Vzájemné Hospodářské Pomoci na "pomoc" nám, Čechoslovákům. My jsme nevěděli, že nějakou pomoc potřebujeme.

Mezitím snad "pomáhali" v Maďarsku nebo Polsku ... nevím, socialistický dějepis mě nezajímal. Byl příliš černobílý. Východ je dobro, Západ je zlo. Ale černobílý svět je jen v pohádkách. Život je barevný, "jednou jsi dole jednou nahoře", zpívávali Voskovec a Werich než je druhá světová válka a následný nástup komunismu v Československu rozdělil.

Za mého mládí se u nás říkalo "neraď, není ti 60 a nebyl jsi v Rusku". Teď mi je 66 a v Rusku jsem v 80.letech minulého století taky byla. Přesto si netroufám radit, jak má kdo žít svůj život. Je na každém z nás, kde si dohledáme informace, které rodiče neznali a ani znát nemohli. V jejich dětství a mládí nebyly počítače ani internet. 

Teď se mi někdy zdá, že se z některých lidí stávají roboti, nastavení podle nějakých mně nepochopitelných instrukcí. Lidé, prosím, čtěte, spěte a myslete. Strýček Google nám sice vyhledá leccos, život ale za nás ani on žít nemůže.

Chvála neposlušnosti

Taky jste vyrůstali v době "panenko, sedávej v koutě, budeš-li hodná, najdou tě"?

Poslušnost byla víc než vlastní úsudek a i když jsme nevěřili všemu, co se v novinách psalo, neměli jsme reálnou šanci si to ověřit. Devizový příslib sice výjimečně dostali i nekomunisté, ale peněz jsme si mohli vyměnit tak málo, že jsme museli jezdit stopem, spát pod stanem nebo u přátel a žebrat, když nebylo na jídlo. Ale byli jsme mladí ...

Měla bych doplnit, že popisuji stav v totalitním Československu. 

Narodila jsem se v Praze v roce 1955, na rodném listu mám zapsaného otce JUDr, povoláním dělník. V té době bylo běžné, že inteligence "pomáhala" socialistickému hospodářství, zatímco se dělnická třída ujímala vedoucích funkcí a naše socialistické hospodářství víceméně přivedla na buben. Z dob svého dětství a mládí v Praze si pamatuji na spousty oprýskaných domů, u mnohých muselo být lešení nebo aspoň cedule "pozor, padá omítka".

Jsem velice ráda, že pádem Železné opony mezi Západem a Východem jsme i my na Východě dostali šanci žít jako lidi. Cestovat, věnovat se práci i koníčkům a poznávat celou barevnou škálu života v demokracii. 

Jen si musíme zvyknout, že "svoboda" není "cochcárna". Informace musíme ověřovat víc než dřív a vzdělávat se celý život. Žádný učený z nebe nespadl. V době internetové, v době automatických překladů a převážně psané komunikace bychom měli počítat aspoň do padesáti než prohlásíme "to je ale blbec". Mohl nám totiž uniknout kontext sdělení a tak vznikají nedorozumění, časem přerůstající v nesmiřitelný konflikt ... a pak "pozdě bycha honit".

Poslední 3 měsíce jsme svědky naprosto zbytečné války na Ukrajině. Asi se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu Putinovi říct "Zachraňovat někoho bombardováním je blbost! Poskytněme jim možnost se vzdělávat, zlepšeme podmínky pro samostatné podnikání. Prospěje to i nám." 

Teď už je pozdě, životy padlých vojáků a civilistů nikdo nevrátí, zničené oblasti se budou dlouho vzpamatovávat. Přitom stačilo připomenout zbytečnost druhé světové války nebo snahu Sovětského svazu udržovat svůj vliv v zemích bývalého východního bloku. 

Přesto musíme doufat, že ... ? ... snad že ta válka brzy skončí a lidé se budou moct vrátit ke svým rodinám, práci i koníčkům.