Každý člověk se rodí do nějaké rodiny, do nějaké země, do nějaké generace a doby. Podle toho pak ve stáří vzpomíná na své dětství a mládí, na dobu, která ho formovala a na lidi, kteří ho dětstvím a mládím provázeli, od rodičů, přes učitele na základní a střední škole po profesory na univerzitě. Každý na jiné. Pochopitelně. Nenarodili jsme se všichni stejným rodičům a nechodili do stejných škol.
Já patřím do české generace, narozené v 50. letech minulého století. Fingované procesy s českou inteligencí si osobně nepamatuji, o Miladě Horákové a dalších popravených jsem se dozvídala až po pádu Železné opony v roce 1989, ale na svém osobním rodném listě mám tátu právníka zapsaného s povoláním "dělník". V roce 1955 totiž "pomáhal" socialistickému hospodářství.
Je zajímavé, kde všude se dá slovo "pomoc" použít, lépe řečeno zneužít.
Hitler "pomáhal" sudetským německy mluvícím obyvatelům, kteří do té doby sdíleli Sudety celkem bez problémů s obyvatelstvem mluvícím česky. Spojencům slíbil, že nebude válčit, když Sudety dostane. Druhá světová válka přesto byla a padlo v ní mnoho lidí.
V roce 1968 přijela vojska Rady Vzájemné Hospodářské Pomoci na "pomoc" nám, Čechoslovákům. My jsme nevěděli, že nějakou pomoc potřebujeme.
Mezitím snad "pomáhali" v Maďarsku nebo Polsku ... nevím, socialistický dějepis mě nezajímal. Byl příliš černobílý. Východ je dobro, Západ je zlo. Ale černobílý svět je jen v pohádkách. Život je barevný, "jednou jsi dole jednou nahoře", zpívávali Voskovec a Werich než je druhá světová válka a následný nástup komunismu v Československu rozdělil.
Za mého mládí se u nás říkalo "neraď, není ti 60 a nebyl jsi v Rusku". Teď mi je 66 a v Rusku jsem v 80.letech minulého století taky byla. Přesto si netroufám radit, jak má kdo žít svůj život. Je na každém z nás, kde si dohledáme informace, které rodiče neznali a ani znát nemohli. V jejich dětství a mládí nebyly počítače ani internet.
Teď se mi někdy zdá, že se z některých lidí stávají roboti, nastavení podle nějakých mně nepochopitelných instrukcí. Lidé, prosím, čtěte, spěte a myslete. Strýček Google nám sice vyhledá leccos, život ale za nás ani on žít nemůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat