Well, maybe it is too early to ask such question.
I'm only 64, survived cancer, followed by several years of "solitude in the middle of a crowd" so it may be some wonder that I still live.
No, možná je příliš brzy na to si klást takovou otázku.
Je mi jen 64 let, přežila jsem rakovinu, následovalo několik let „osamělosti uprostřed davu“, takže je možná zázrak, že ještě žiji.
No, možná je příliš brzy na to si klást takovou otázku.
Je mi jen 64 let, přežila jsem rakovinu, následovalo několik let „osamělosti uprostřed davu“, takže je možná zázrak, že ještě žiji.
I've lived through the communism till my 34, I was happy that the iron curtain fell and we were able to get a job abroad. Thus we took also the kids out for new adventures. Then they got on with their lives and I returned to my home country - Czech republic. Just in time to be with my dying mum, unable to help her much. She wanted to die, the wish I was unable to satisfy.
Žila jsem v komunismu do svých 34 let, byla jsem šťastná, že železná opona padla a my jsme mohli získat práci v zahraničí. I děti jsme vyvezli za novými dobrodružstvími. Ty pak pokračovaly ve svých životech a já se vrátila do své domoviny. Právě včas, abych byla se svou umírající maminkou, ale nedokázala jsem jí moc pomoci. Chtěla zemřít, přání, které jsem nemohla uspokojit.
Žila jsem v komunismu do svých 34 let, byla jsem šťastná, že železná opona padla a my jsme mohli získat práci v zahraničí. I děti jsme vyvezli za novými dobrodružstvími. Ty pak pokračovaly ve svých životech a já se vrátila do své domoviny. Právě včas, abych byla se svou umírající maminkou, ale nedokázala jsem jí moc pomoci. Chtěla zemřít, přání, které jsem nemohla uspokojit.
Few years later I got my life back on the track, sorting stuff I could not sort out earlier as it was in different location. I use work as my therapy, still cautious to use the term "arbeit macht frei", the slogan known for appearing on the entrance of Auschwitz and other Nazi concentration camps. I live now in a village, that was during the communist era of Czech republic part of a buffer zone near Austrian border.
O několik let později jsem dostala svůj život zpátky na koleje, vyřešila to, co nešlo řešit dříve, protože jsem byla jinde. Mou terapií je práce, ale raději nepoužívám termín „arbeit macht frei“, slogan známý tím, že byl na bráně do Osvětimi a dalších nacistických koncentračních táborů. Bydlím nyní ve vesnici, která byla během komunistické éry Československa součástí hraničního pásma u rakouských hranic.
So now, here I am, building an international library / meeting place in Skalka by Nová Bystřice ... from a former cow-house with a big help from workawayers. From here I also sometimes support the actions of Czech civic society Million moments for democracy, considering democracy as the best system of government (although not all of our government's views I share).
Teď tedy buduji mezinárodní knihovnu / místo setkávání ve Skalce u Nové Bystřice ... z bývalého kravína s velkou pomocí od dobrovolníků přes workaway. Někdy zde také vyjadřuji podporu činnost české občanské společnosti Milion chvilek pro demokracii, protože demokracii považuji za ten nejlepší vládní systém (i když ne všechny názory našich vládních představitelů sdílím).
Teď tedy buduji mezinárodní knihovnu / místo setkávání ve Skalce u Nové Bystřice ... z bývalého kravína s velkou pomocí od dobrovolníků přes workaway. Někdy zde také vyjadřuji podporu činnost české občanské společnosti Milion chvilek pro demokracii, protože demokracii považuji za ten nejlepší vládní systém (i když ne všechny názory našich vládních představitelů sdílím).
Žádné komentáře:
Okomentovat