chybami se člověk učí ...

Jo, to jo, chybama se chytrá hlava učí … ale každý na chybování máme jen jeden život. Je proto vhodné se učit nejen z chyb našich, ale i z chyb ostatních lidí. Třeba i z chyb vlastních rodičů.

Například my jsme se s manželem nebavili o situacích, které se daly očekávat. Dokud jsme byli manželé. Většinou se jednalo o situace související s běžnými a v literatuře popsanými etapami lidského života – dětství, puberta, dospělost … krize středního věku … Zároveň jsme bagatelizovali vliv situací, které se očekávat nedaly – např. vliv rakoviny na mě jako pacienta, ale i na mé okolí. Žít “vedle” člověka, jehož zájem o život se postupně vytrácí a dobu léčby by nejraději přežil někde v ústraní, není žádný med.

Za mou největší chybu považuji neschopnost ptát se dřív než je pozdě.
Ptát se ex-manžela dnes, 18 let poté, co jsem se vlivem léčby chemoterapií cítila jako osmdesátiletá stařena a po léčbě potřebovala 5 let na “návrat” do svého biologického věku: “Jak dlouho jsi vlastně chtěl žít v cizině?” je zbytečné. Současný stav nezmění ani jeden z nás. Jediné, co bychom mohli změnit, je “pohled zvenčí”. Nepřizpůsobením životního stylu podmínkám změněným rakovinou a léčbou jsme totiž mohli navenek “vysílat zprávu”, že se rakovina dá “přechodit”. Nedá.

Každý jsme jiný a každý máme v mozku poskládané různé informace a vzpomínky z celého dosavadního života. Podle nich pak náš mozek zpracovává vše, co mu přijde do cesty. Můj mozek má uložené vzpomínky na život v totalitě, na invazi vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, normalizaci, změnu režimu, život v zahraničí, léčbu v zahraničí, ponechání dětí v zahraničí … na lidi s těmi událostmi spojené. Před sebou mám budoucnost v Čechách, kde si po dvaceti letech v zahraničí připadám jako v cizí zemi, přestože tu jsem doma a domluvím se česky.

Doporučuji knihu “The Idiot Brain“, kterou napsal Dean Burnett. V českém překladu vyšla pod názvem Mozek sabotér.

Rok změny

Píše se rok 2021 …

… v Čechách se chystáme na podzimní volby a aspoň někteří doufáme, že se po nich neobrátíme zpět k Východu. Jsme “rukojmím” premiéra ve střetu zájmů a všeho schopného starce ve funkci prezidenta. My, prostí občané se prý máme smířit s tím, že jednou za 4 roky půjdeme k volbám (jednou za 5 let v případě volby prezidenta).

Inu, ale … vlastně mi připadá, že mi je znalost mateřského jazyka tak trochu na obtíž. Poslouchám-li zprávy v angličtině nebo němčině, můžu se uklidňovat faktem, že to je pro mě cizí řeč a tudíž všemu nerozumím. Ale v češtině? Mé mateřštině? Jo, můžu doufat, že “to”snad ti lidé nemůžou myslet vážně, ale “ruku do ohně bych za to nedala”.

Tak jsem se ve svém roce změny rozhodla, že přestanu sledovat zprávy – politice stejně nerozumím a některá hesla mě zbytečně rozčílí – a budu se věnovat nebezpečnému chápání hesel a pořekadel doslovně … po vzoru Saturninovy “Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru”. Neznáte-li Saturnina, postavu z humoristického románu Zdeňka Jirotky, doplňte si, prosím, mezeru ve vzdělání. I já si tento román z roku 1942 přečtu znovu. Tentokrát obohacena svými zkušenostmi nejen z totalitního Československa, ale i ze života v některých západních demokratických zemích, kam mě osud zavál po pádu Berlínské zdi.

Humor je kořením života, říká prý české přísloví.

Jan Werich charakterizuje humor takto: “Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit. “

Jistě, jde o to se nevyvraždit. Třeba by stálo za to si povídat o tom, proč se navzájem považujeme za blbce. Řešení nemám, prostor k debatám ve své knihovně jedné babky ano. Kdo si se mnou přijde povídat? (prosím od jara do podzimu, na zimu se jako každý správný medvěd ukládám k zimnímu spánku ;-)).

Weihnachten

Hinweis: Dieser Beitrag wurde von translate.google.com vollständig aus dem Tschechischen übersetzt. Können Sie das verstehen?

Weihnachten ist – oder sollte – eine Zeit der Meditation, der Begegnung mit Familie und Freunden, der Versöhnung. Wir sehen es in Filmen, es ist in Zeitschriften geschrieben, meistens haben wir Weihnachtserinnerungen aus der Kindheit …

Meine Erinnerungen an Weihnachten in der Kindheit sind positiv. Wir haben im Zentrum von Prag gewohnt, aber in den Weihnachtsferien sind wir in das Riesengebirge gefahren, um die Hütte zu suchen, in der mein Vater gearbeitet hat. Wir verließen den 25.12. Frühmorgens haben wir oft Gepäck auf Schlitten zum Bus gebracht, auch in Prag lag Schnee. Ich verstehe immer noch nicht, wie meine Mutter es geschafft hat, nach dem Weihnachtsessen aufzuräumen und einzukleiden … in meinen Erinnerungen kehrten wir immer in eine aufgeräumte Wohnung zurück.

Vielleicht brauchten wir nicht das, was junge Familien heute brauchten… es gab viele „Geräte zur Vereinfachung des Lebens“, also mussten wir uns um sie keine Sorgen machen, wir nähten Kleider, in der sozialistischen Tschechoslowakei lebten wir im Grunde alle als „Socken“… . Die einzige Wahl in den Läden war vom Typ “Ist nicht”, und Mandarinen und Orangen mussten in Warteschlangen gestellt werden, die die Warteschlange der Großeltern nicht ertragen konnten, hatten oft auch zu Weihnachten kein Obst für Kinder.

Ist es Nostalgie? Definitiv nicht! Ich vermisse nicht die Kabel, die man gesehen hat, wenn man sehen wollte, wie unsere westlichen Nachbarn lebten … und ob die westlichen Kapitalisten wirklich so schlecht waren wie in jeder Zeitung. Es war während der Regierungszeit einer Partei und die Medien wurden zensiert … oft automatisch zensiert, so dass es in allen von ihnen das gleiche war.

Zahlen Sie der Pfanne, dass der “Eiserne Vorhang” gefallen ist und wir seitdem demokratische Freiheiten genießen können – Meinungs- und Versammlungsfreiheit. Zahlen Sie verdammt noch mal, dass wir überprüfen können, wie wir auf der anderen Seite der Grenze leben, und dass wir keine unrealistischen Geschichten erfinden müssen. Überall auf der Welt haben die Menschen die gleichen Grundbedürfnisse – essen, schlafen, ein Dach über dem Kopf haben und jemanden zum Reden haben.

Es ist nur schade, dass wir oft nicht kommunizieren können … aber deshalb ist es Weihnachten, nachzudenken, aufzuhören, unsere eigenen Fehler zu akzeptieren und anderen zu vergeben … sogar in der Schule haben wir vor Weihnachten an die Tafel geschrieben: “Weihnachten ist ein Feiertag des Friedens, probieren Sie unsere Klasse nicht aus.” Jo… ja, für die Generation meiner Kinder ist es prähistorisch, genauso wie für mich der Zweite Weltkrieg prähistorisch war, den meine Eltern lebten und überlebten, und ich konnte sie nicht mehr nach ihren Erfahrungen fragen.

Schöne Weihnachten!

Christmas

Note: this post is entirely translated from Czech by translate.google.com … can you understand it?

Christmas is – or should be – a time of meditation, meeting family and friends, reconciling. We see it in movies, it is written in magazines, mostly we have Christmas memories from childhood…

My memories of Christmas in childhood are positive. We lived in the center of Prague, but on Christmas holidays we went to the Giant Mountains for a cottage where my dad worked. We left 25.12. Early in the morning, we often carried luggage to the bus on sledges, even in Prague there was snow. I still do not understand how my mother managed to clean up and wrap up after Christmas Eve dinner… in my memories we always returned to a tidy apartment.

Perhaps we did not need what young families needed today… many “life-simplifying devices” did not exist, so we did not have to deal with them, we sewed clothes, in socialist Czechoslovakia we all basically lived as “socks”… or it seemed like that . The only choice in the shops was of the “is-not” type, and mandarins and oranges had to become queues, who could not stand the grandparents queue, often did not have fruit for children even at Christmas.

Is it nostalgia? Definitely not! I do not miss the wires one encountered whenever you wanted to see how our western neighbors lived… and if the Western capitalists were really as bad as they were in every newspaper. It was during the reign of one party and the media was censored… often auto-censored, so it was the same in all.

Pay the pan that the “Iron Curtain” has fallen and that since then we can enjoy democratic freedoms – freedom of expression and assembly. Pay the fuck that we can verify how we live on the other side of the border and we don’t have to invent unrealistic tales. Everywhere in the world, people have the same basic needs – eating, sleeping, having a roof over their heads, and having someone to talk to.

It is only a pity that we can not often agree … but that’s why Christmas is to think, stop, accept our own mistakes and forgive others … even at school we wrote on the blackboard before Christmas “Christmas is a holiday of peace, do not try our class” Jo… yeah, for the generation of my children it is prehistoric, just as for me prehistoric was the Second World War, which my parents lived and survived and I could not ask them about their experience anymore.

Have a nice Christmas!

Vánoce / Weihnachten

Vánoce jsou – nebo by měly být – časem rozjímání, setkávání s rodinou a přáteli, smiřování. Vídáme to ve filmech, píše se o tom v časopisech, většinou máme i vánoční vzpomínky z dětství …

Mé vzpomínky na vánoce v dětství jsou pozitivní. Žili jsme v centru Prahy, ale na vánoční svátky jsme odjížděli do Krkonoš na chatu podniku, ve kterém pracoval táta. Odjížděli jsme 25.12. brzy ráno, často jsme zavazadla k autobusu vezli na sáňkách, i v Praze býval sníh. Dodnes nechápu, jak máma stihla po štědrovečerní večeři uklidit a zabalit … v mých vzpomínkách jsme se vždy vraceli do uklizeného bytu.

Snad jsme nepotřebovali tolik, co potřebují mladé rodiny dnes … mnohé “život zjednodušující přístroje” neexistovaly, takže jsme se jimi nemuseli zabývat, oblečení jsme si šily, v socialistickém Československu jsme v zásadě všichni žili jako “socky” … nebo mi to tak tehdy připadalo. Jediný výběr v obchodech byl typu “je-není”, na mandarinky a pomeranče se musely stát fronty, komu nemohli vystát frontu prarodiče, často ovoce pro děti neměl ani o vánocích.

Je to nostalgie? Rozhodně ne! Nestýská se mi po drátech, na které člověk narazil, kdykoliv se chtěl podívat, jak žijí naši západní sousedé … a jestli jsou skutečně západní kapitalisté tak zlí, jak se psalo ve všech novinách. Bylo to v době vlády jedné strany a media byla cenzurovaná … často i auto-cenzurovaná, takže ve všech bylo totéž.

Zaplať pánbu, že došlo k pádu “železné opony” a že si od té doby můžeme užívat demokratických svobod – svobody projevu i shromažďování. Zaplať pánbu, že si můžeme ověřit, jak se žije na druhé straně hranic a nemusíme si vymýšlet nereálné báchorky. Všude ve světě mají lidé stejné základní potřeby – jíst, spát, mít střechu nad hlavou a mít někoho s kým si můžeme popovídat.

Je jen škoda, že se často nemůžeme domluvit … ale od toho jsou vánoce, abychom se zamysleli, zastavili, smířili se s vlastními chybami a odpustili jiným … i ve škole jsme před vánoci psali na tabuli “vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu” 😉 … jo, pro generaci mých dětí to je pravěk, podobně jako pro mě byla pravěkem druhá světová válka, kterou mí rodiče prožili a přežili a já se jich už na jejich prožívání nestihla zeptat.

Přeji příjemné vánoce!