Vánoce jsou – nebo by měly být – časem rozjímání, setkávání s rodinou a přáteli, smiřování. Vídáme to ve filmech, píše se o tom v časopisech, většinou máme i vánoční vzpomínky z dětství …
Mé vzpomínky na vánoce v dětství jsou pozitivní. Žili jsme v centru Prahy, ale na vánoční svátky jsme odjížděli do Krkonoš na chatu podniku, ve kterém pracoval táta. Odjížděli jsme 25.12. brzy ráno, často jsme zavazadla k autobusu vezli na sáňkách, i v Praze býval sníh. Dodnes nechápu, jak máma stihla po štědrovečerní večeři uklidit a zabalit … v mých vzpomínkách jsme se vždy vraceli do uklizeného bytu.
Snad jsme nepotřebovali tolik, co potřebují mladé rodiny dnes … mnohé “život zjednodušující přístroje” neexistovaly, takže jsme se jimi nemuseli zabývat, oblečení jsme si šily, v socialistickém Československu jsme v zásadě všichni žili jako “socky” … nebo mi to tak tehdy připadalo. Jediný výběr v obchodech byl typu “je-není”, na mandarinky a pomeranče se musely stát fronty, komu nemohli vystát frontu prarodiče, často ovoce pro děti neměl ani o vánocích.
Je to nostalgie? Rozhodně ne! Nestýská se mi po drátech, na které člověk narazil, kdykoliv se chtěl podívat, jak žijí naši západní sousedé … a jestli jsou skutečně západní kapitalisté tak zlí, jak se psalo ve všech novinách. Bylo to v době vlády jedné strany a media byla cenzurovaná … často i auto-cenzurovaná, takže ve všech bylo totéž.
Zaplať pánbu, že došlo k pádu “železné opony” a že si od té doby můžeme užívat demokratických svobod – svobody projevu i shromažďování. Zaplať pánbu, že si můžeme ověřit, jak se žije na druhé straně hranic a nemusíme si vymýšlet nereálné báchorky. Všude ve světě mají lidé stejné základní potřeby – jíst, spát, mít střechu nad hlavou a mít někoho s kým si můžeme popovídat.
Je jen škoda, že se často nemůžeme domluvit … ale od toho jsou vánoce, abychom se zamysleli, zastavili, smířili se s vlastními chybami a odpustili jiným … i ve škole jsme před vánoci psali na tabuli “vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu” 😉 … jo, pro generaci mých dětí to je pravěk, podobně jako pro mě byla pravěkem druhá světová válka, kterou mí rodiče prožili a přežili a já se jich už na jejich prožívání nestihla zeptat.
Přeji příjemné vánoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat