Relativita ... aneb pohled z druhé strany

Myslím, že všichni takovou situaci znáte … a pokud jste do loňského roku neměli tu čest, poznali jste ji díky koronaviru. Osud, o němž doktor Vlach z knihy Saturnin od Zdeňka Jirotky říká:

“Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála. “

Ačkoliv první část o idyle, kterou jsme přestali vnímat či spíše začali považovat za samozřejmost je minimálně v Evropě skutečná – přes 75 let žijeme v míru -ne vždy je v moci jednotlivce zajistit, aby idyla pokračovala. A aby byla celosvětová, stejně jako je současná pandemie.

Fráze jako “jsme v tom společně” a “společně to zvládneme” vždycky vyvolají otázku: “a kdo jsme vlastně my?”.

Lékaři, zdravotníci a pomocný zdravotnický personál? Policie, vojsko a další státní zaměstnanci? Majitelé restaurací a penziónů a jejich zaměstnanci? Herci? Děti, které se připravují na život distanční výukou? Pracující v různých oborech, na různých pozicích? Důchodci, kteří mají větší část života za sebou, ale kus ještě před sebou? Obyvatelé Evropy? Ameriky? Asie? Lidé, kteří umí anglicky? Německy? Španělsky? … Současní obyvatelé zeměkoule?

Všechny nás ovlivňuje koronavirová krize, se kterou se vlády v různých zemích vyrovnávají různě, střídavě omezují a uvolňují provozy, zavírají a otevírají obchody … a někteří členové pak podkopávají autoritu vlády, v níž sami sedí. Zajdou si do “zavřené” restaurace na “pracovní schůzku”, zajedou si k moři, když je doporučeno nikam nejezdit … novináři všech zemí by jistě mohli vyprávět, ale hned se na ně někdo naštve, že to je kampaň a že vytvářejí paniku.

Ryba smrdí od hlavy. Smradu ryby by možná pomohlo hlavu useknout a vyhodit. Ale co s vládou, kde se ministři střídají jako apoštolové na orloji? Taková “hlava” se nedá useknout, zvlášť když je demokraticky zvolená.

Až pandemie ustoupí, budeme vzpomínat.

Každý podle toho, v jaké životní fázi a na jakém místě na zeměkouli se v jejím průběhu nacházel. Ale tady a teď se dějí i jiné věci a je žádoucí, aby si každý z nás udržoval rovnováhu mezi činností fyzickou, duševní a odpočinkem. Tak můžeme zvýšit pravděpodobnost, že se přání “kéž by nás pánbu při zdravém rozumu zachovati ráčil” uskuteční.

Experiment Fail Learn Repeat

The post’s title sounds scientifically, but I think we all do it. We experiment, fail, learn and repeat the whole life. Since our birth. And it is the right thing to do. The world is not steady and our knowledge is limited. Even the AI (artificial intelligence) needs to learn new contexts.

One of greatest Czechs Jan Werich said: “Já sám sobě připadám, že je mně stodvacetdevět let. Podle toho, co jsem zažil, anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že je mi vosum.”

Translated at translate.google.com I get : “I seem to myself to be one hundred and twenty-nine years old. From what I’ve experienced, or from what I’ve never experienced. And sometimes I read something again and I feel like I’m a weasel.”, but even if “zase” means “again”, this sentence expresses a wonder, that reading something I can feel like eight years old. In non-literary Czech “vosum” is “osm”, which means eight.

Same Jan Werich together with Jiří Voskovec wrote in a play Balada z hadrů (Ballad of rags): “Tenkrát když král poslal druhýmu králi posla, aby mu vyřídil, že je vůl, no to trvalo. Dneska to máte e, e, eee, e, eee. To ví dřív, než to řeknou.”

Translated at translate.google.com I get : “When the king sent a messenger to the other king to tell him that he was an ox, it lasted. Today you have e, e, eee, e, eee. He knows that before they say it. “

I’d just like to point out, that “today” in the excerpt was in the year 1935, when the play was premiered in V+W’s Liberated Theatre, actually The Tied Theatre in that year. Just imagine, how quickly the whole world knows, that someone is an ox today, in January 2021, with the internet and social networks.

The excerpt was followed by “But the truth is that they are not so touchy today.”, which is more true today, then it was in 1935.

So let’s experiment, fail, learn and repeat. We all need to learn new things, whatever age we are. We can’t completely rely on the robots and we can’t behave like robots. Every human being has got a brain, so let’s use them.

PS: you may not know, that “an ox” is a Czech swear word, not too bad, similar to “a cow” or “a pig”.

Proč by měli lidé číst?

Rok změny

Připravuji se na rok změny.

Tím nemyslím #rokZmeny spolku Milión chvilek pro demokracii. Ten je sice významnou součástí “naší české” mozaiky přerodu z totalitní země ve svobodnou demokratickou, ale ne součástí jedinou.

Myslím na změnu svého přístupu ke svému životu a ke své knihovně – od přístupu víceméně reaktivního k přístupu proaktivnímu. (S touto terminologií jsem se poprvé setkala v úvodním zamyšlení RNDr. Tomáše Řeháka, ředitele Městské knihovny v Praze, na konferenci Do černého. Letos poprvé byla díky/kvůli covidu online i pro veřejnost a doufám, že online zůstane i po odeznění pandemie.)

Život každého z nás někde a v nějaké době začne, nejdřív jsme mimina, pak batolata … školáci … puberťáci … pracující … důchodci … pak vzpomínáme na mládí, někteří by rádi předali budoucímu pokolení nějaké poselství, ale budoucí pokolení neslyší, protože se vyrovnává s výzvami, které se jemu staví do cesty a o nichž jsme my, dříve narození, neměli ani potuchy, protože třeba v době mého dětství byly počítače teprve ve vývinu.

V každé době a všude navazují techničtí vědci na znalosti předchozích generací, v humanitních vědách a ve vztazích ale stále tápeme. Neumíme otevřeně komunikovat (mnohdy ani v rodném jazyce) a svazujeme se přehnanou slušností, přestože ve vysokých funkcích máme lidi, kteří si – lidově řečeno – nevidí do huby. Nejen v Čechách, to je taky celosvětová pandemie.

Je načase, abychom se poučili z historie. V USA už začali …

Ne, já nemám “poučovací povahu” a rozhodně neznám všechny souvislosti, abych mohla někoho učit. Ve své mezinárodní knihovně jedné babky – Library Kebharec – mám ale dost jazykových učebnic a jiných zajímavých knih a prostor pro debaty i kreativitu. Skalka u Nové Bystřice je jednou z vesnic, které se v době totality ocitly v hraničním pásmu mezi Československem a Rakouskem. Skalka (Gebharec) přežila, na místě zaniklých vesnic v katastru Staré Město pod Landštejnem je jen kříž a stručný nápis o průběhu odsunu německého obyvatelstva.

S důsledky vystěhovávání původního obyvatelstva – a čtyřiceti poválečných let vlády jedné strany – se v Čechách vyrovnáváme dodnes, nejen v pohraničí. Ostnaté dráty na hranicích jsou sice minulostí, jazykovou bariéru jsme ale ještě nezbořili.

Budu ráda, pokud se v roce změny – snad už bude po covidu – stane moje “retro” knihovna místem, kde se budou scházet různorodí jedinci i skupiny s rozličnými názory k mono i multi-tematickým diskusím. Demokracie je diskuse (T.G.Masaryk).

Zdroje: Zaniklé obce a objekty, dějepis (divoké odsuny němců), Reportéři ČT – Hlídači, kteří odmítli hlídat a další

Svíčka pro Jana Palacha / Candle for Jan Palach

Svíčka pro Jana Palacha (11.srpna 1948 – 19.ledna 1969)

16.ledna 2021, Library Kebharec 17:30 – 18:30

Vánoční zamyšlení 2020 / Christmas muse 2020

[pro překlady využijte translate.google.com / for translations use translate.google.com]

Zas se rok s rokem sešel a píšeme datum den/měsíc/2021 … nebo měsíc/rok/2021, jste-li v USA, případně úplně jiné datum, jste-li v některé ze zemí, kde neplatí “náš” kalendář. Ale co je to vlastně “náš”?

Well, if you are a linguist, you may now search the dictionaries to look for the perfect definition of the word “náš/our”, ask whether it is a noun, verb or proverb … and thus spend the rest of the day happily browsing the net, realizing at the end, you’ve forgotten, what was the question.

Taky můžete být lesníkem a přemýšlet, co bude s “našimi” (českými) lesy, ve kterých těžaři likvidují kůrovcovou kalamitu. Tvůrci map pro orientační běh budou mít co dělat s jejich aktualizací.

If you are a language teacher, your view will greatly depend on which country you come from. Coming from English or Spanish speaking countries, your earnings may be ensured till the rest of your life. Coming from Czech speaking country … well … yes, there are people learning our beutiful full-of-tricky-gramatical-rules language . I take off my hat in front of them, I wouldn’t want to learn my native language as a second one; but the world speaks English …

… a schopnost komunikovat alespoň jedním světovým jazykem by měla být všude součástí vzdělávání od raného věku, nejlépe od mateřské školky. Děti jsou totiž schopny více jazyků používat, aniž by potřebovaly znát množství gramatických pouček. Ne každému se však podaří vyrůstat ve vícejazyčném prostředí a systémové změny ve školství mohou trvat několik generací. Ani pro “naše” (české) učitele ruštiny nebylo jednoduché se “přeorientovat” na angličtinu po změně režimu v roce 1989.

The year 2020 was hard for a lot of people around the world. For some because of the vulnerabilities of their age, for some because of the profession (not everything can be done online), for some because of the money (some parents were unable to support their children in online learning).

Jsme na začátku roku nového a každý začátek v sobě skrývá i naději, že se nám – společně – něco podaří.

We just need the serenity to accept the things we cannot change, courage to change the things we can, and wisdom to know the difference. To the serenity prayer I’d only add the willingness for lifelong learning. Not everything we learned as children is meaningful when we grow up.

Můžete začít poslechem zajímavých ‘neurazitelných‘ přednášek.

Best wishes for the year 2021! / Přeji zdraví a spokojenost v roce 2021!

Thanks to native English speakers for accepting my not-so-gramatically-correct English. I’ve only learned to communicate at the age of 40 after we moved to the UK for a while. Thus grammar is not on the top of my priorities.

We are in it together - or are we?

Covid-19 (or the SARS-CoV-2, coronavirus, causing the illness) is with us for several months already. Thorough studies of the new virus are necessary to be able to develop the vaccine and it may take another few months or years.

Hence we – citizens of the world – should prepare for some time of insecurities and uneasiness. We don’t know, how long it will take. We know, that some will contract the disease and may die (of course everyone is hoping, that his/her relatives and friends will survive), but we also know, that as humanity we survived other outbreaks in the past and rebuilt economies after the world wars and economic crisis.

So there is a reason to be optimistic. The question now is, how to survive the time of insecurities and uneasiness. I can personally recommend lifelong learning. It helped me through bad times in my life, could help you too. Languages and communication skills are, in my humble opinion, the best choice for the future.

There are many free sources for learning languages on the internet. The advantage is, that on internet you are the only one to see your mistakes while using sites like British council. Mistakes are very useful, but sometimes misunderstood or ridiculed. Through the internet you can connect with other learners with similar interests, talk together, maybe teach them your native language. Of course, it is much easier to learn languages as a kid, but if we were not so lucky to be growing up with one of the world languages, we can use Birkenbihl method allowing us to learn foreign languages like we learned our mother tongue.

Being able to communicate and understand each other will be advantageous for everyone when we’ll need to solve together other crisis, that are under way or just around the corner. Climate change is one example.

Thank you.

(You can use Google translator to translate my post into other languages. It may set you laughing, my English is not perfect, translations are cumbersome, but hey, even the robot is still learning. ;-))