Rok změny

Připravuji se na rok změny.

Tím nemyslím #rokZmeny spolku Milión chvilek pro demokracii. Ten je sice významnou součástí “naší české” mozaiky přerodu z totalitní země ve svobodnou demokratickou, ale ne součástí jedinou.

Myslím na změnu svého přístupu ke svému životu a ke své knihovně – od přístupu víceméně reaktivního k přístupu proaktivnímu. (S touto terminologií jsem se poprvé setkala v úvodním zamyšlení RNDr. Tomáše Řeháka, ředitele Městské knihovny v Praze, na konferenci Do černého. Letos poprvé byla díky/kvůli covidu online i pro veřejnost a doufám, že online zůstane i po odeznění pandemie.)

Život každého z nás někde a v nějaké době začne, nejdřív jsme mimina, pak batolata … školáci … puberťáci … pracující … důchodci … pak vzpomínáme na mládí, někteří by rádi předali budoucímu pokolení nějaké poselství, ale budoucí pokolení neslyší, protože se vyrovnává s výzvami, které se jemu staví do cesty a o nichž jsme my, dříve narození, neměli ani potuchy, protože třeba v době mého dětství byly počítače teprve ve vývinu.

V každé době a všude navazují techničtí vědci na znalosti předchozích generací, v humanitních vědách a ve vztazích ale stále tápeme. Neumíme otevřeně komunikovat (mnohdy ani v rodném jazyce) a svazujeme se přehnanou slušností, přestože ve vysokých funkcích máme lidi, kteří si – lidově řečeno – nevidí do huby. Nejen v Čechách, to je taky celosvětová pandemie.

Je načase, abychom se poučili z historie. V USA už začali …

Ne, já nemám “poučovací povahu” a rozhodně neznám všechny souvislosti, abych mohla někoho učit. Ve své mezinárodní knihovně jedné babky – Library Kebharec – mám ale dost jazykových učebnic a jiných zajímavých knih a prostor pro debaty i kreativitu. Skalka u Nové Bystřice je jednou z vesnic, které se v době totality ocitly v hraničním pásmu mezi Československem a Rakouskem. Skalka (Gebharec) přežila, na místě zaniklých vesnic v katastru Staré Město pod Landštejnem je jen kříž a stručný nápis o průběhu odsunu německého obyvatelstva.

S důsledky vystěhovávání původního obyvatelstva – a čtyřiceti poválečných let vlády jedné strany – se v Čechách vyrovnáváme dodnes, nejen v pohraničí. Ostnaté dráty na hranicích jsou sice minulostí, jazykovou bariéru jsme ale ještě nezbořili.

Budu ráda, pokud se v roce změny – snad už bude po covidu – stane moje “retro” knihovna místem, kde se budou scházet různorodí jedinci i skupiny s rozličnými názory k mono i multi-tematickým diskusím. Demokracie je diskuse (T.G.Masaryk).

Zdroje: Zaniklé obce a objekty, dějepis (divoké odsuny němců), Reportéři ČT – Hlídači, kteří odmítli hlídat a další