Travelling is great, you get to know new countries, people and broaden your horizons. The experiences can be used later in the life. The best time to travel is - imho - while studying when holidays are somewhat longer that after you start to work.
Cestování je úžasné, cestováním poznáváte nové země, lidi a rozšiřujete své obzory. Nabyté zkušenosti je možné využít v pozdějším životě. Nejvhodnější doba k cestování je - podle mého názoru - doba studentská, kdy jsou prázdniny o něco delší než když začnete pracovat.
... if you can ...
... pokud můžete ...
In the Czechoslovakia's socialistic era we could not travel as freely as the citizens of the Western countries. It was necessary to ask for a foreign currency promise for the Western countries and Yugoslavia and only with this promise other forms were filled to get additional documents to travel. Eventually the lucky ones were allowed to cross the border, usually with ridiculous amount of "official" cash - no wonder the black market flowered back then.
V socialistickém Československu nebylo cestování na Západ snadno dostupné všem. Muselo se žádat o devizový příslib k cestám do západní ciziny a Jugoslávie (jednou za rok). Jen šťastlivci, kteří příslib dostali, mohli požádat o výjezdní doložku a kouknout na Západ, obvykle se směšnou částkou v kapse - jaký div, že v té době vzkvétal černý trh.
The Velvet revolution in 1989 put an end to these humiliating procedures. The traveling became reachable to all who wanted to travel. The change also brought the possibility to work abroad, thus to learn/practice the language as well as learn more about the countries/people while living there - without the fear your loved ones may be watched/prosecuted because of your decision to live your life elsewhere.
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala konec těchto ponižujících postupů. Cestování se stalo dostupným všem, kteří cestovat chtěli. Politická změna přinesla i možnost pracovat v cizině a tak se naučit/procvičovat jazyk a také se dozvědět více o zemi a lidech pobytem jinde - bez obav, že vaše rodina může být sledovaná/stíhaná kvůli vašemu rozhodnutí žít jinde.
Naturally it is not possible to live elsewhere without being influenced by the neighbourhood - provided you already know the language hence you don't wear the "I smile because I have absolutely no idea what's going on" face.
Pochopitelně se nedá žít v jiných zemích/krajích aniž byste byli ovlivněni okolím - pokud už znáte jazyk a nemusíte mít na veřejnosti výraz "směju se, protože naprosto nemám tušení, co se děje".
Within few years you get accustomed to the place/people, but some temporary jobs don't give the security forever ... then you move again ... and again ... maybe end up in the country you come from, where you understand the language, but not the fellow citizens anymore because you didn't share the "neighbourhood" experiences for a few years.
V průběhu pár let si zvyknete na zemi/lidi, ale některé dočasné pracovní pozice vám neposkytnou doživotní zajištění ... a stěhujete se znovu ... a znovu ... možná skončíte v zemi, z které pocházíte, kde sice rozumíte slovům, ale už ne spoluobčanům, protože jste posledních x let nesdíleli "sousedské" zkušenosti.
That's my experience ... and what about you?
Did you move away from your home country? Where from/to? At what age? Did you know the language? Would you consider to return (if you still live abroad)? How you feel back home (if you are back)? Any other thoughts?
To je má zkušenost ... a co vy?
Přestěhovali jste se z domovské země? Odkud/kam? V kolika letech? Znali jste jazyk? Uvažujete o návratu (pokud stále žijete v cizině)? Jak se cítíte zpátky doma (pokud jste se už vrátili)? Chcete něco dodat?
Cestování je úžasné, cestováním poznáváte nové země, lidi a rozšiřujete své obzory. Nabyté zkušenosti je možné využít v pozdějším životě. Nejvhodnější doba k cestování je - podle mého názoru - doba studentská, kdy jsou prázdniny o něco delší než když začnete pracovat.
... if you can ...
... pokud můžete ...
In the Czechoslovakia's socialistic era we could not travel as freely as the citizens of the Western countries. It was necessary to ask for a foreign currency promise for the Western countries and Yugoslavia and only with this promise other forms were filled to get additional documents to travel. Eventually the lucky ones were allowed to cross the border, usually with ridiculous amount of "official" cash - no wonder the black market flowered back then.
V socialistickém Československu nebylo cestování na Západ snadno dostupné všem. Muselo se žádat o devizový příslib k cestám do západní ciziny a Jugoslávie (jednou za rok). Jen šťastlivci, kteří příslib dostali, mohli požádat o výjezdní doložku a kouknout na Západ, obvykle se směšnou částkou v kapse - jaký div, že v té době vzkvétal černý trh.
The Velvet revolution in 1989 put an end to these humiliating procedures. The traveling became reachable to all who wanted to travel. The change also brought the possibility to work abroad, thus to learn/practice the language as well as learn more about the countries/people while living there - without the fear your loved ones may be watched/prosecuted because of your decision to live your life elsewhere.
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala konec těchto ponižujících postupů. Cestování se stalo dostupným všem, kteří cestovat chtěli. Politická změna přinesla i možnost pracovat v cizině a tak se naučit/procvičovat jazyk a také se dozvědět více o zemi a lidech pobytem jinde - bez obav, že vaše rodina může být sledovaná/stíhaná kvůli vašemu rozhodnutí žít jinde.
Naturally it is not possible to live elsewhere without being influenced by the neighbourhood - provided you already know the language hence you don't wear the "I smile because I have absolutely no idea what's going on" face.Pochopitelně se nedá žít v jiných zemích/krajích aniž byste byli ovlivněni okolím - pokud už znáte jazyk a nemusíte mít na veřejnosti výraz "směju se, protože naprosto nemám tušení, co se děje".
Within few years you get accustomed to the place/people, but some temporary jobs don't give the security forever ... then you move again ... and again ... maybe end up in the country you come from, where you understand the language, but not the fellow citizens anymore because you didn't share the "neighbourhood" experiences for a few years.
V průběhu pár let si zvyknete na zemi/lidi, ale některé dočasné pracovní pozice vám neposkytnou doživotní zajištění ... a stěhujete se znovu ... a znovu ... možná skončíte v zemi, z které pocházíte, kde sice rozumíte slovům, ale už ne spoluobčanům, protože jste posledních x let nesdíleli "sousedské" zkušenosti.
That's my experience ... and what about you?
Did you move away from your home country? Where from/to? At what age? Did you know the language? Would you consider to return (if you still live abroad)? How you feel back home (if you are back)? Any other thoughts?
To je má zkušenost ... a co vy?
Přestěhovali jste se z domovské země? Odkud/kam? V kolika letech? Znali jste jazyk? Uvažujete o návratu (pokud stále žijete v cizině)? Jak se cítíte zpátky doma (pokud jste se už vrátili)? Chcete něco dodat?
Žádné komentáře:
Okomentovat