Slavíme 100.výročí založení republiky / Celebrating 100 years of Czech republic

This year we celebrated the 100th anniversary of the founding of the Republic ... which one actually?

Letos jsme slavili 100.výročí založení republiky ... které vlastně?

The first one ended with the Protectorate of Bohemia and Moravia and the WWII.
After the war people were hopeful for a while, everyone (and I mean in all countries affected by the war) wanted to start living again, to re-build their homes, to educate themselves ... and there came communism "in the East". Their supporters favored the working class, nationalized wealth of the "rich" as they thought they would do  everything better, intelligence was sent to "help the socialist economy" into mines and other working positions. Those were lucky, those less fortunate lost the lives in the artificial political processes.
After 1989, in which the Berlin Wall, the symbol of the Cold War, was finally demolished, the hope for democratic future has grown a new.
Almost 30 years later, populism seems to be "winning" again.

První skončila Protektorátem Čechy a Morava a druhou světovou válkou.
Po válce to chvíli vypadalo nadějně, všichni (a myslím, že ve všech zemích, které byly válkou postiženy) chtěli začít znovu žít, znovu si vybudovat své domovy, vzdělávat se ... a "u nás na Východě" přišel komunismus, víra, jejíž stoupenci upřednostnili dělnickou třídu, znárodnili majetek bohatších v domění, že se o vše postarají lépe, inteligenci poslali "pomáhat socialistickému hospodářství" do dolů a na jiné dělnické pozice. To bylo tehdy "štěstí", méně šťastní přišli pomocí vykonstruovaných politických procesů o život.
Po roce 1989, ve kterém byla konečně zbořena Berlínská Zeď, symbol studené války, v nás zas zaplála naděje na demokratickou budoucnost. 
Téměř 30 let poté se zdá, že u nás opět "vítězí" populismus.

But is it a "victory"? And if so, for whom?

Ale je to "vítězství"? A pokud ano, pro koho?

If we compare the "age of the republic" and the average length of life, it becomes clear that there are just a few witnesses to the birth of our country, witnesses of the WWII are dying out. More people  remember socialism, the occupation of Czechoslovakia by friendly troops of the Warsaw Pact in 1968, subsequent normalization and then also in 1989.
The history of the Czech Republic is mainly taught in Czech Republic, so just part of Czech population - and those interested in history - has learnt about those events.

Srovnáme-li "stáří republiky" a střední délku života, vyjde nám, že ve světě žije už jen velmi málo pamětníků vzniku naší republiky, o něco více je pamětníků druhé světové války, ještě více pamětníků socialismu, okupace Československa spřátelenými vojsky v roce 1968, následné normalizace a pak i roku 1989. 
Historie České republiky se probírá v hlavně v České republice, takže jen část české populace - a lidi, zajímající se o historii - o těchto událostech něco ví.

I dare to say that, in the memory of every witness, other memories will be based on other personal experience. The memories of the "historic" event will be recalled differently by an unborn child, or a five-year-old child, or a dad or mom on whose lives and abilities depended lives of their children.

Troufám si tvrdit, že v paměti každého pamětníka budou na základě jiných dosavadních osobních zkušeností jiné vzpomínky. Jinak si na "historickou" událost vzpomene nenarozené dítě, jinak dítě pětileté, jinak táta nebo máma, na jejichž životě a schopnostech závisel i život jejich dětí.

The end of the year is nearing again ... / A zas se blíží konec roku ...

Historie lidstva

... and with it comes the muse on imperishability of the maybug ...

... a s ním i úvaha o nesmrtelnosti chrousta ...


Every year something happens. At least we grow older.
This may have a different meaning for a newborn, at the age of few months, pre-school, school, early twenties, then it becomes boring till the midlife crisis (of course unless you have own kids, dogs keeping you alert ;-)) ... and then it goes back - looking forward to retirement, retire, growing old ... I wouldn't say you can be looking forward to dying, nevertheless it happens. Everyone eventually dies.

Každý rok se něco stane. Přinejmenším o rok zestárneme. 
To může mít jiný význam u novorozence, ve věku pár měsíců, v předškolním, školním, vysokoškolském věkm, pak je nuda až do krize středního věku (samozřejmě pokud si nepořídíte vlastní děti, psy, co vás udrží v pohotovosti ;-)) ... a pak to jde zpátky - těšení na odchod do důchodu, důchod, stárnutí ... Neřekla bych, že je možné se těšit na umírání, nicméně se to stane. Každý jednou zemře.

Depending on the age and the circumstances, we are more or less able to take care of ourselves and live independently. We are teaming up on the projects we don't want to do alone, delegating those we wouldn't be able to do alone.

But we can learn all the time - from the past, history books, our own mistakes and the mistakes of our ancestors ... of course those, who are interested in learning. Lifelong learning is now much easier than just 30 years ago. The internet is full of interesting facts as well as lots of rubbish. It is an adventure just to find out, what is the truth and what is a lie. But it pays of and it is fun.

V závislosti na našem věku a okolnostech jsme více či méně schopni se postarat o sebe a žít nezávisle. Spolupracujeme na projektech, které nechceme dělat sami, delegujeme ty, které bychom nemohli udělat sami.

Ale můžeme se stále učit - z minulosti, knih dějepisu, našich vlastních chyb aichyb našich předků ... samozřejmě ti, kteří mají zájem o učení. Celoživotní učení je nyní mnohem jednodušší než před 30 lety. Internet je plný zajímavých informací i spousty nesmyslů. Je dobrodružstvím jen zjistit, co je pravda a co je lež. Ale to vyplatí se to a je to zábavné.