středa, prosince 25, 2019

Weihnachten

Hinweis: Dieser Beitrag wurde von translate.google.com vollständig aus dem Tschechischen übersetzt. Können Sie das verstehen?

Weihnachten ist – oder sollte – eine Zeit der Meditation, der Begegnung mit Familie und Freunden, der Versöhnung. Wir sehen es in Filmen, es ist in Zeitschriften geschrieben, meistens haben wir Weihnachtserinnerungen aus der Kindheit …

Meine Erinnerungen an Weihnachten in der Kindheit sind positiv. Wir haben im Zentrum von Prag gewohnt, aber in den Weihnachtsferien sind wir in das Riesengebirge gefahren, um die Hütte zu suchen, in der mein Vater gearbeitet hat. Wir verließen den 25.12. Frühmorgens haben wir oft Gepäck auf Schlitten zum Bus gebracht, auch in Prag lag Schnee. Ich verstehe immer noch nicht, wie meine Mutter es geschafft hat, nach dem Weihnachtsessen aufzuräumen und einzukleiden … in meinen Erinnerungen kehrten wir immer in eine aufgeräumte Wohnung zurück.

Vielleicht brauchten wir nicht das, was junge Familien heute brauchten… es gab viele „Geräte zur Vereinfachung des Lebens“, also mussten wir uns um sie keine Sorgen machen, wir nähten Kleider, in der sozialistischen Tschechoslowakei lebten wir im Grunde alle als „Socken“… . Die einzige Wahl in den Läden war vom Typ “Ist nicht”, und Mandarinen und Orangen mussten in Warteschlangen gestellt werden, die die Warteschlange der Großeltern nicht ertragen konnten, hatten oft auch zu Weihnachten kein Obst für Kinder.

Ist es Nostalgie? Definitiv nicht! Ich vermisse nicht die Kabel, die man gesehen hat, wenn man sehen wollte, wie unsere westlichen Nachbarn lebten … und ob die westlichen Kapitalisten wirklich so schlecht waren wie in jeder Zeitung. Es war während der Regierungszeit einer Partei und die Medien wurden zensiert … oft automatisch zensiert, so dass es in allen von ihnen das gleiche war.

Zahlen Sie der Pfanne, dass der “Eiserne Vorhang” gefallen ist und wir seitdem demokratische Freiheiten genießen können – Meinungs- und Versammlungsfreiheit. Zahlen Sie verdammt noch mal, dass wir überprüfen können, wie wir auf der anderen Seite der Grenze leben, und dass wir keine unrealistischen Geschichten erfinden müssen. Überall auf der Welt haben die Menschen die gleichen Grundbedürfnisse – essen, schlafen, ein Dach über dem Kopf haben und jemanden zum Reden haben.

Es ist nur schade, dass wir oft nicht kommunizieren können … aber deshalb ist es Weihnachten, nachzudenken, aufzuhören, unsere eigenen Fehler zu akzeptieren und anderen zu vergeben … sogar in der Schule haben wir vor Weihnachten an die Tafel geschrieben: “Weihnachten ist ein Feiertag des Friedens, probieren Sie unsere Klasse nicht aus.” Jo… ja, für die Generation meiner Kinder ist es prähistorisch, genauso wie für mich der Zweite Weltkrieg prähistorisch war, den meine Eltern lebten und überlebten, und ich konnte sie nicht mehr nach ihren Erfahrungen fragen.

Schöne Weihnachten!

Christmas

Note: this post is entirely translated from Czech by translate.google.com … can you understand it?

Christmas is – or should be – a time of meditation, meeting family and friends, reconciling. We see it in movies, it is written in magazines, mostly we have Christmas memories from childhood…

My memories of Christmas in childhood are positive. We lived in the center of Prague, but on Christmas holidays we went to the Giant Mountains for a cottage where my dad worked. We left 25.12. Early in the morning, we often carried luggage to the bus on sledges, even in Prague there was snow. I still do not understand how my mother managed to clean up and wrap up after Christmas Eve dinner… in my memories we always returned to a tidy apartment.

Perhaps we did not need what young families needed today… many “life-simplifying devices” did not exist, so we did not have to deal with them, we sewed clothes, in socialist Czechoslovakia we all basically lived as “socks”… or it seemed like that . The only choice in the shops was of the “is-not” type, and mandarins and oranges had to become queues, who could not stand the grandparents queue, often did not have fruit for children even at Christmas.

Is it nostalgia? Definitely not! I do not miss the wires one encountered whenever you wanted to see how our western neighbors lived… and if the Western capitalists were really as bad as they were in every newspaper. It was during the reign of one party and the media was censored… often auto-censored, so it was the same in all.

Pay the pan that the “Iron Curtain” has fallen and that since then we can enjoy democratic freedoms – freedom of expression and assembly. Pay the fuck that we can verify how we live on the other side of the border and we don’t have to invent unrealistic tales. Everywhere in the world, people have the same basic needs – eating, sleeping, having a roof over their heads, and having someone to talk to.

It is only a pity that we can not often agree … but that’s why Christmas is to think, stop, accept our own mistakes and forgive others … even at school we wrote on the blackboard before Christmas “Christmas is a holiday of peace, do not try our class” Jo… yeah, for the generation of my children it is prehistoric, just as for me prehistoric was the Second World War, which my parents lived and survived and I could not ask them about their experience anymore.

Have a nice Christmas!

sobota, prosince 14, 2019

Vánoce / Weihnachten

Vánoce jsou – nebo by měly být – časem rozjímání, setkávání s rodinou a přáteli, smiřování. Vídáme to ve filmech, píše se o tom v časopisech, většinou máme i vánoční vzpomínky z dětství …

Mé vzpomínky na vánoce v dětství jsou pozitivní. Žili jsme v centru Prahy, ale na vánoční svátky jsme odjížděli do Krkonoš na chatu podniku, ve kterém pracoval táta. Odjížděli jsme 25.12. brzy ráno, často jsme zavazadla k autobusu vezli na sáňkách, i v Praze býval sníh. Dodnes nechápu, jak máma stihla po štědrovečerní večeři uklidit a zabalit … v mých vzpomínkách jsme se vždy vraceli do uklizeného bytu.

Snad jsme nepotřebovali tolik, co potřebují mladé rodiny dnes … mnohé “život zjednodušující přístroje” neexistovaly, takže jsme se jimi nemuseli zabývat, oblečení jsme si šily, v socialistickém Československu jsme v zásadě všichni žili jako “socky” … nebo mi to tak tehdy připadalo. Jediný výběr v obchodech byl typu “je-není”, na mandarinky a pomeranče se musely stát fronty, komu nemohli vystát frontu prarodiče, často ovoce pro děti neměl ani o vánocích.

Je to nostalgie? Rozhodně ne! Nestýská se mi po drátech, na které člověk narazil, kdykoliv se chtěl podívat, jak žijí naši západní sousedé … a jestli jsou skutečně západní kapitalisté tak zlí, jak se psalo ve všech novinách. Bylo to v době vlády jedné strany a media byla cenzurovaná … často i auto-cenzurovaná, takže ve všech bylo totéž.

Zaplať pánbu, že došlo k pádu “železné opony” a že si od té doby můžeme užívat demokratických svobod – svobody projevu i shromažďování. Zaplať pánbu, že si můžeme ověřit, jak se žije na druhé straně hranic a nemusíme si vymýšlet nereálné báchorky. Všude ve světě mají lidé stejné základní potřeby – jíst, spát, mít střechu nad hlavou a mít někoho s kým si můžeme popovídat.

Je jen škoda, že se často nemůžeme domluvit … ale od toho jsou vánoce, abychom se zamysleli, zastavili, smířili se s vlastními chybami a odpustili jiným … i ve škole jsme před vánoci psali na tabuli “vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu” 😉 … jo, pro generaci mých dětí to je pravěk, podobně jako pro mě byla pravěkem druhá světová válka, kterou mí rodiče prožili a přežili a já se jich už na jejich prožívání nestihla zeptat.

Přeji příjemné vánoce!

čtvrtek, listopadu 14, 2019

do we think diffeently in differnt languages? / myslíme jinak v jiných jazycích?

Neznám program, který by překládal mluvené slovo, video je v angličtině.

předvánoční přání ... / preChristmas Wish ...

... pochopitlně ne z mé hlavy ;-)

"aby pro vás máma i táta vždycky rádi měli čas, 
jako má čas pro mláďata třeba blecha nebo slon anebo dikobraz, 
aby se holky smály a školy se nebály a kluci jakbysmet, 
aby byly zadarmo balónky a aby se už nešetřilo na kanónky 
a aby až budete velký, život ráj byl a ne pes a aby o tři koňské délky svět byl dále než je dnes"


of course not from my own head ;-)

"that your mom and dad always like to have time for you, 
like a flea or elephant or a porcupine has time for its
young,
that the girls would laugh and not be afraid of school and the boys alike, 
that the balloons were free and that one would not be saving for the canons
and that, when you are big, life were paradise and not a dog 
and that the world for three horse lengths would be farther than today "

pátek, listopadu 08, 2019

Boření mýtů ... a význam vzdělá(vá)ní / Myth-busting ... and the importance of education





Dříve než se plně vrhnu do svých budoucích aktivit, chci se vyjádřit k problematičnosti posuzování osob a situací pouze na základě vlastních zkušeností. Krom toho, že každý v životě procházíme různými vývojovými stádii, lišíme se i původem a možnostmi v jednotlivých fázích našeho života. Proto považuji za absurdní a zkratkovité člověka zařazovat do určité skupiny po prvním setkání. Všichni jsme totiž od narození ovlivňováni prostředím v rodině, školce, škole ... kdy se nám v mozku vytváří asociace, v pozdějším životě fungující jako filtry prožívání přítomného okamžiku. Tyto filtry jsou obvykle obtížně vysvětlitelné jiným, kteří bylo od narozeni ovlivňováni prostředím v jiné rodině, školce, škole ... či politickým systémem v dané zemi.



Before I get fully into my future activities, I want to comment on the difficulty of assessing people and situations based only on the assessor's own experience. As we go through different stages of development in our lives, we also differ in our origins and possibilities at different stages of our lives. Therefore, I find it absurd and abbreviated to classify a person after a first meeting. We are all influenced by the environment in our family, kindergarten, school ... when our brain forms associations, later in life functioning as a filter for present experiences.
Image result for vyvojová stadiaThese filters are usually difficult to explain to others who have been influenced since birth by the environment in another family, kindergarten, school ... or political system in the country.


Podle kognitivních neurovědců si jsme vědomi pouze asi 5 procent naší kognitivní aktivity, takže většina našich rozhodnutí, akcí, emocí a chování závisí na 95 procentech mozkové aktivity, která přesahuje naše vědomé vědomí
Vzrušující, že? Nejsme to my, ale naše podvědomí, co šlape na brzdu a my až za zatáčkou zjistíme proč.

According to cognitive neuroscientists, we are conscious of only about 5 percent of our cognitive activity, so most of our decisions, actions, emotions, and behavior depends on the 95 percent of brain activity that goes beyond our conscious awareness.
Exciting, isn't it? It is not us, but our subconscious self stepping on the brake and why we realize behind the curve.


A to je hlavním důvodem, proč mě zajímá výzkum mozku, přednášky o výuce přátelské mozku od Very F. Birkenbihl (německy) nebo různá představení a rozhovory s Derrenem Brownem.
Možná některé doporučím, až si je poslechnu a porozumím jim ;-)

And it is why I'm intrigued by the research of the brain, talks about brain-friendly teaching by Vera F.Birkenbihl (in German) or various Derren Brown's shows and interviews.
I may recommend some once I've listened to them and understood them ;-)

čtvrtek, listopadu 07, 2019

Education / Vzdělání

As a supporter of lifelong learning, I still learn in my retirement - more to limit the danger of developing Alzheimer's than to be able to use the information usefully. ;-)
Often I find that "If I had known it before, I would not have come here" (quote from the French film Buttons War from 1962) - otherwise if I had known in advance where I was heading, I'd think twice.

Jako zastánce celoživotního vzdělávání se dovzdělávám i v důchodovském věku - spíš to beru jako obranu proti Alzheimerovi než s představou, že nové informace ještě někdy užitečně využiju. ;-)
Mnohdy zjišťuji, že "Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil" (citát z francouzského filmu Knoflíková válka z roku 1962) - tedy že kdybych předem věděla, do čeho jdu, lépe bych se předem rozmýšlela.

Does it mean I regret anything?
No, not at all. Just think I should have known better, but could I?

Znamená to, že něčeho lituji?
Ne, v žádném případě. Jen myslím, že jsem měla znát víc, ale mohla jsem?

Just recently I came across presentations of the workshop Innovation of the classwork and the presentation of Jan Svoboda, Jiří Halda and Marek Herman
„Tři bratři v triku“ aneb jak to vypadá, když máme na všechno dost času
["Three brothers in a t-shirt" or how it looks when we have enough time for everything]
captived me.

Nedávno jsem narazila na prezentace ze semináře Inovace výuky a velmi mě upoutala přednáška Jana Svobody, Jiřího Hejdy a Marka Hermana
Tři bratři v triku“ aneb jak to vypadá, když máme na všechno dost času."

For those among my family and friends who don't understand Czech I summarize main points.

Pro členy rodiny a přátele, co nerozumí česky, shrnu havní body.

There are five basic social human needs (see also Maslow's hierarchy of needs):
  • the need for space
  • the need for safety
  • the need for stimuli, care and nutrition
  • the need for support and backing
  • the need for limits

Existuje pět základních sociálních potřeb (viz též Maslowova pyramida):
  • potřeba prostoru
  • potřeba bezpečnosti
  • potřeba podnětů, péče a výživy
  • potřeba podpory a opory
  • potřeba limitů

Unsatisfied basic needs can result in aggression (manifestation of self-preservation), violence (conscious realization of something in order to hurt) and cussedness (expression of limit search).

Neuspokojené základní potřeby mohou mít za následek agresivitu (projev sebeobrany), násilí (vědomou realizaci něčeho za účelem ublížení) a schválnost (projev hledání limitů).

Unfortunately, even adults can have their basic needs unsatisfied and there is nothing worse than an immature parent without limits, behaving like teenager while being a model for own kids.

Bohužel i dospělí mohou mít své základní potřeby nespokojené a není nic horšího než když se nezralý rodič bez nastavených limitů chová jako puberťák v době, kdy by měl být modelem pro vlastní děti.

Jan Svoboda - what is important in life cannot be said with words.

Jan Svoboda - to, co je v životě důležité, se slovy říct nedá.

pátek, listopadu 01, 2019

What the life gave and took / Co život dal a vzal

Well, maybe it is too early to ask such question.
I'm only 64, survived cancer, followed by several years of "solitude in the middle of a crowd" so it may be some wonder that I still live.

No, možná je příliš brzy na to si klást takovou otázku.
Je mi jen 64 let, přežila jsem rakovinu, následovalo několik let „osamělosti uprostřed davu“, takže je možná zázrak, že ještě žiji.

I've lived through the communism till my 34, I was happy that the iron curtain fell and we were able to get a job abroad. Thus we took also the kids out for new adventures. Then they got on with their lives and I returned to my home country - Czech republic. Just in time to be with my dying mum, unable to help her much. She wanted to die, the wish I was unable to satisfy.

Žila jsem v komunismu do svých 34 let, byla jsem šťastná, že železná opona padla a my jsme mohli získat práci v zahraničí. I děti jsme vyvezli za novými dobrodružstvími. Ty pak pokračovaly ve svých životech a já se vrátila do své domoviny. Právě včas, abych byla se svou umírající maminkou, ale nedokázala jsem jí moc pomoci. Chtěla zemřít, přání, které jsem nemohla uspokojit.

Few years later I got my life back on the track, sorting stuff I could not sort out earlier as it was in different location. I use work as my therapy, still cautious to use the term "arbeit macht frei", the slogan known for appearing on the entrance of Auschwitz and other Nazi concentration camps. I live now in a village, that was during the communist era of Czech republic part of a buffer zone near Austrian border.

O několik let později jsem dostala svůj život zpátky na koleje, vyřešila to, co nešlo řešit dříve, protože jsem byla jinde. Mou terapií je práce, ale raději nepoužívám termín „arbeit macht frei“, slogan známý tím, že byl na bráně do Osvětimi a dalších nacistických koncentračních táborů. Bydlím nyní ve vesnici, která byla během komunistické éry Československa součástí hraničního pásma u rakouských hranic.

So now, here I am, building an international library / meeting place in Skalka by Nová Bystřice ... from a former cow-house with a big help from workawayers. From here I also sometimes support the actions of Czech civic society Million moments for democracy, considering democracy as the best system of government (although not all of our government's views I share).

Teď tedy buduji mezinárodní knihovnu / místo setkávání ve Skalce u Nové Bystřice ... z bývalého kravína s velkou pomocí od dobrovolníků přes workaway. Někdy zde také vyjadřuji podporu činnost české občanské společnosti Milion chvilek pro demokracii, protože demokracii považuji za ten nejlepší vládní systém (i když ne všechny názory našich vládních představitelů sdílím).

Derren Brown - mentalism / čtení myšlenek

Derren Brown is an English mentalist, illusionist, and author.

Fascinating man. Since 2000 he produced several shows for the stage and television. In his performances, he often says that his effects are achieved through "magic, suggestion, psychology, misdirection, and showmanship".

The video is definitely worth watching.

Derren Brown je anglický mentalista, iluzionista a autor.

Fascinující muž. Od roku 2000 vytvořil několik představení pro jeviště i televizi. Ve svých představeních často říká, že jeho účinků je dosaženo „magií, náznakem, psychologií, nesprávnou orientací a herectvím“.

Video rozhodně stojí za shlédnutí.

úterý, října 22, 2019

Workawayers, thanks / Díky, přátelé z Workaway

Thanks to everyone I got to know through Workaway.
All of them helped me tremendously, both by doing some stuff - sometimes even without visible results of their effort, especially at the beginning - and by discussing my vision with me.

Díky všem, které jsem poznala prostřednictvím Workaway.
Všichni mi ohromně pomohli, a to jak tím, že vykonali hodně práce - někdy i bez okamžitých viditelných výsledků jejich úsilí, zejména zpočátku - a také tím, že se mnou diskutovali o mé vizi.

The more I think about it the more I think the main purpose of my efforts should be the communication. Communication in general, between people, that - although speaking same language - still sometimes misunderstand each other, but also in some specific cases like
  • between foreigners, where the misunderstandings stem from the level of language one is trying to learn.
  • between kids and adults, where the source of misunderstanding is adults forgetting they've been through the same stages as the kids once
  • between "normal" people and those with some disabilities (even sign language differ in different languages)
  • ...
shortly, as a saying goes "full doesn't believe to the hungry one", discussion is needed to avoid misunderstandings and keep reasonable level of trust.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčená, že by hlavním cílem mého snažení měla být komunikace. Komunikace obecně mezi lidmi, kteří si stále občas nerozumí, i když mluví stejným jazykem, ale také v některých konkrétních případech, jako např.
  • mezi cizinci, kde nedorozumění pramení z úrovně jazyka, který se člověk snaží naučit.
  • mezi dětmi a dospělými, kde zdrojem nedorozumění jsou dospělí, kteří zapomínají, že prošli stejnými stádii jako děti
  • mezi „normálními“ lidmi a těmi, kteří mají nějaké postižení (dokonce i povzdechový jazyk se liší v různých jazycích)
  • ...

zkrátka, jak se říká: „sytý hladovému nevěří“ a je zapotřebí diskuse, aby se předešlo nedorozuměním a udržela se přiměřená úroveň důvěry. 

In the end the excerpt from Large pre-scene from the play Ballad of rugs, authors Jiří Voskovec + Jan Werich:
"The world was far larger than it is today, now is smaller.
... not that it would collide ... the communications ... aeroplanes ...
Back when the king sent a messenger to the other king to tell him he was an ox - well, it took ages. But today you have it e ... e ... e ... e ... e ... well they know it before they say it."
 ... just imagine, the play was written in the pre-internet era

Závěrem úryvek Velké předscény ze hry V+W Balada z hadrů :
"Svět byl daleko větší než je dnes, teď je menší.
... ne že by se srážel ... přece ty komunikace ... eroplány ...
Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla aby mu vyřídil, že je vůl - no to trvalo. Ale dneska to máte e ... e ... e ... e ... e ... no to ví dřív než to řeknou." 

... jen si představte, ta hra je z doby před internetem 

pondělí, září 09, 2019

Time to move on / Čas se posunout

It's time to move on ...

Je čas se posunout ...

What from / where to?
... well in the life, as every year we turn a year older and can reflect on what the past year brought (and took). Usually we do it towards the end of the year, but why stick to the old rules?

Od čeho / kam?
... inu, v životě, protože každý rok jsme o rok starší a můžeme zauvažovat o tom, co uplynulý rok přinesl (a odnesl). Obvykle to děláváme koncem roku, ale proč se držet starých pravidel?


For me the year was the prove, that whatever happens to me "it's my life, it's now or never, I ain't gonna live forever, I just want to live while I'm alive" (Bon Jovi - It's my life).

Pro mě byl tento rok důkazem, že ať se mi stane cokoli, „je to můj život, je to teď nebo nikdy, nebudu žít navždy, jen chci žít, dokud jsem naživu“  (Bon Jovi - It's my life).



So let's go, forward to the future.

Pojďme tedy do budoucnosti.

úterý, dubna 23, 2019

Clima - do we need the kids to tell us the Earth in in danger? / Klima - potřebujeme, aby nám stav Země připomínaly děti?

Another post on global warming, the theme that should be on the top of the news everywhere for decades. But we - the inhabitants of the Earth - are in denial, live in a part of the world, where changes are not visible or do not understand (never mind we don't know the language or the science behind).

Další příspěvek na téma globálního oteplování - téma, které by mělo být po desetiletí mezi nejdůležitějšími zprávami. Ale my - obyvatelé Země - existenci změn popíráme, žijeme v části světa, kde změny nejsou viditelné nebo nerozumíme (je jedno, jestli jazyku nebo vědeckému vysvětlení).

When I was Greta's age I didn't know any English. I've lived behind the Iron Curtain and although I didn't believe local Czech newspaper (there were several of them, all reporting the same crap about bad imperialists and good communists) I didn't have a chance to "check it up". We needed to ask for foreign exchange promise and even when we got it, it was so ridiculously low, we needed to save money by staying with friends, hitchhike, sometimes working for food and lodging. Activities, the average parent was afraid of. Flying or staying in mid-range accommodation was just a dream.

Když jsem byla ve věku Grety, neuměla jsem anglicky. Bydlela jsem za železnou oponou a i když jsem nevěřila místním českým novinám (bylo jich několik, ale všechny hlásaly stejné blbosti o špatných imperialistech a dobrých komunistech), neměla jsem moc šancí si to ověřit. Museli jsme žádat o devizový příslib a i když jsme to dostali, byl tak směšně malý, že jsme museli šetřit peníze pobytem u přátel, stopováním, občas prací za jídlo a ubytování. Aktivity, kterých se průměrný rodič obával. Létání nebo ubytování v průměrném hotelu bylo jen snem.

Even then I've heard about Earth warming - but it seemed to be low, some 0,5 °C
Since the Iron Curtain fell the living standards risen in Czech republic. The number of cars multiplied at least five fold, everyone is able to spend the holiday wherever they want (if they have enough money or a sponsor), people fly to the conferences and other meetings ... and I hope some scientists are already working on the ways to improve our atmosphere and environment.

I tehdy jsem slyšela o oteplování Země - ale zdálo se, že se otepluje málo, asi o 0,5 ° C
Od doby, kdy železná opona padla, životní úroveň v České republice vzrostla. Počet vozů se znásobil nejméně pětkrát, každý může strávit dovolenou kdekoli chce (pokud mají dostatek peněz nebo sponzora), lidé létají na konference a jiná setkání ... a doufám, že někteří vědci již vymýšlejí způsoby, jak zlepšit naši atmosféru a životní prostředí.

I happened to be at the northernmost gatering of global climate strike and it was as emotional as Greta's talk on TED. The students from UNIS and Longyerbyen School and kindergartens met in the center of the town, chanting “What do we want?” “Climate Action!” “When do we want it?” “Now!” and similar chants. 

Náhodou jsem se octla na nejsevernější globální klimatické stávce, která byl stejně emotivní jako Gretina přednáška na TED. Studenti z UNISu, Longyerbyen School a mateřských škol se setkali v centru města a skandovali „Co chceme?“ „Klimatickou akci!“ „Kdy ji chceme?“ „Teď!“ A podobně.

On Svalbard you see the climatic changes happening. it is about 4 ° C warmer then 50 years ago, glaciers are melting, rising sea levels are causing floods elsewhere on the planet. 
We can't be saving only what we see, we need to trust the expert scientists, that the changes are real and act.

Na Špicberkách jsou klimatické změny viditelné. je o 4 ° C teplejší než před 50 lety, ledovce tají, stoupající hladina moří způsobuje povodně jinde na planetě.
Nemůžeme zachraňovat jen to, co vidíme, musíme věřit odborníkům a vědcům, že změny jsou skutečné a jednat.

We don't have a planet B !!!
Do we need to be reminded by our kids?

Nemáme planetu B !!!
Potřebujeme, aby nám to připomínaly naše děti?

neděle, dubna 14, 2019

Climate change is real / Klima se mění

Climate change through global warming is real.
There is evidence, that glaciers are retreating, ice sheets are shrinking, sea level rises, Arctic sea ice is declining, extreme weather events are on the rise.

Změna klimatu vlivem globálního oteplování je skutečná.
Existují důkazy, že ustupují ledovce, ledové kry se zmenšují, stoupá hladina moře, ustupuje led na mořích v Arktidě, roste počet extrémních povětrnostních událostí.

But hopefully we still have a chance ...

Snad ale ještě máme šanci ...



čtvrtek, února 07, 2019

Hrou ke kritickému myšlení / Critical thinking by play

Sláva, nazdar! / Well done!


Gratuluji studentům politologie brněnské Masarykovy univerzity za druhé místo v celosvětovém finále americké soutěže Peer-to-Peer s únikovou hrou Fakescape. Problematika fake news je celosvětová, hru v DVTV představila Veronika Batelková, studentka politologie a žurnalistiky a členka týmu Fakescape.

Congratulations to the students of the political science of Masaryk University in Brno for second place in the worldwide finale of the American Peer-to-Peer competition with the escape game Fakescape. The issue of fake news is global, the game in DVTV was presented by Veronika Batelková, a student of political science and journalism and a member of the FakeScape team. (in Czech)


středa, ledna 09, 2019

New Year's Wish / Novoroční přání

Aware of my mortality I'm writing this post.

Vědoma si své smrtelnosti píšu tento příspěvek.

I wish people could understand each other better.
Reversing the biblical story about building Tower of Babel would be great. Thus all sorts of misunderstanding could come to an end and we - all humanity on the Earth - could stop fighting each other and start to talk about the possibilities how to save the Earth, that is heating up. Our home, that belongs to all of us and is the only one of its kind.

Přála bych si, aby se lidé mohli lépe porozumět.
Bylo by skvělé, kdyby šlo obrátit biblický příběh o budování Babylonské věže. Tak by všemožná nedorozumění zmizela a my - celé lidstvo na Zemi - bychom mohli přestat bojovat a začít mluvit o možnostech záchrany ohřívající se planety Země, našeho domova, který patří nám všem a je jediný svého druhu.

There are remains of old civilizations everywhere on Earth - Incas, Aztecs, Roman, Persian, Greek, Chinese, Mayan, Egyptian, Indus Valley, Mesopotamian ... for more information visit the Ancient History Lists.
Each contributed in many ways to what we are now.

Všude na Zemi jsou pozůstatky starých civilizací - Inků, Aztéků, Římanů, Peršanů, Řeků, Číňanů, Mayů, Egypťanů, Údolí Indusu, Mezopotámců ... pro více informací navštivte seznamy na stránkách Ancient History Lists
Každá přispěla mnoha způsoby k tomu, co víme a jací jsme teď.

The end of the year 2018 found me aged 63 ... with more understanding for the arguments my parents had when I was in my teens and them on the verge of retirement. I felt awful, two people I loved having fights I didn't understand, feeling that I might be the culprit.

Konec roku 2018 mě zastihl ve věku 63 let ... s větším porozuměním pro hádky, které měli moji rodiče, když jsem dospívala a oni se chystali do důchodu. Cítila jsem se strašně, dva lidé, které jsem milovala se hádali a já nevěděla proč. Měla jsem dojem, že to je kvůli mě.

My parents, who lived through the WWII, acquired three daughters in the fifties of the last century.
From the history books and memoirs I now know these were also the years of politically motivated processes, when a lot of innocent people died just for being of different opinion ...
after the war some didn't return home to Czechoslovakia, some were outcast from their homes in Czechoslovakia.

Moji rodiče, kteří prožili druhou světovou válku, si pořídili tři dcery v padesátých letech minulého století.
Z historie a příběhů pamětníků vím, že to byly také roky politicky motivovaných procesů, kdy mnoho nevinných lidí zemřelo jen proto, že měli jiný názor ... po válce se někteří domů do Československa se nevrátili, jiní museli své domovy v Československu opustit.

The WWII ... and the aftermath - the bipolar East-West division ... left many families and friends divided by the artificial wall(s), some of them didn't meet anymore. In some places instead of the villages full of life and laughter only the commemorating crosses survive.

Druhá světová válka ... a její následky - rozdělení světa na Východ-Západ ... zanechala mnoho rodin a přátel rozdělených umělou zdí, někteří z nich se již nesetkali. Na některých místech místo vesnic plných života a smíchu stojí pouze pamětní kříže.

Why do I mention it now?
In the Christmas time, when we always send best wishes to different parts of the world?

Proč to teď mluvím?
V době Vánoc, kdy si vždy posíláme přání všeho nejlepšího do různých koutů světa?

Because the fear from whatever unknown is still with/in us as the rise of populism suggests.
We should fight the fear before it is too late. The fear used over and over again to make servants from ordinary people.

Protože - jak naznačuje vzestup populismu - strach z neznámého je stále v nás.
Měli bychom bojovat se strachem, než bude pozdě. Strach, znovu a znovu zneužívaný k přetvoření normálních lidí v nemyslící sluhy.
from the site Child Friendly News

Where to start now?
Well, we all can do our little to save the Earth, our home, and try to reverse the climate change.

Kde začít?
Inu, všichni můžeme přispět k záchraně planety Země, našeho domova, a odvrácení změny klimatu.

We can learn from the history and offer proper 21st century education with communicating skills in different languages to our kids. We shouldn't be just waiting for the "better time" as it may never come.

Můžeme se poučit z historie a poskytnout našim dětem vzdělání pro 21. století s komunikačními schopnostmi v různých jazycích. Neměli bychom jen čekat na "vhodnější dobu", neboť ta nemusí přijít.

But who are "we" anyway?
Google can answer the questions about numbers, dates and other facts, though it can't answer more subtle questions like "how would you feel when unwillingly leaving your home?".
It is not a hypothetical question. In the region I now live it happened before and after the WWII.

Ale kdo je to "my"?
Google může odpovědět na otázky týkající se čísel, dat a dalších skutečností, ale nemůže odpovědět na záludnější otázky, jako například "jak byste se cítili, kdybyste nedobrovolně opouštěli svůj domov?".
Není to hypotetická otázka. V regionu, kde žiji, k tomu došlo před i po druhé světové válce.