In my childhood, there was a saying "do not give advice, you are not 60 and you haven't been to Russia".
V době mého mládí se říkávalo "neraď, není ti 60 a nebyl jsi v Rusku".
Now, I am over 60 and I've been to Russia, but I still hesitate giving advice.
Teď už mi je přes 60 a byla jsem v Rusku, ale stále váhám s poskytováním rad.
The problem is that we all go through the stages of life (baby, toddler, child, adolescent, young adult ...), but the historical and political background is different for everyone.
Problém je, že všichni procházíme různými životními stádii (mimino, batole, dospívající, mladý dospělý ...), ale historické a politické okolnosti jsou pro každého jiné.
V době mého mládí se říkávalo "neraď, není ti 60 a nebyl jsi v Rusku".
Now, I am over 60 and I've been to Russia, but I still hesitate giving advice.
Teď už mi je přes 60 a byla jsem v Rusku, ale stále váhám s poskytováním rad.
The problem is that we all go through the stages of life (baby, toddler, child, adolescent, young adult ...), but the historical and political background is different for everyone.Problém je, že všichni procházíme různými životními stádii (mimino, batole, dospívající, mladý dospělý ...), ale historické a politické okolnosti jsou pro každého jiné.
As an example:
my parents were young adults during the WWII (for me it is history),
the middle age crisis met them around 1968 (I was then 13, hence too silly to understand what was going on),
they were quite old when our country eventually opened up to the West in the 1989, still able to visit us for a few times in Germany, though just my mum made it to England, where also her school friend lived.
Uvedu příklad:
moji rodiče byli mladí v době druhé světové války (pro mě to je dávná historie)
krizí středního věku procházeli kolem roku 1968 (mě bylo 13, tudíž jsem příliš nechápala, co se děje)
v roce 1989, když se naše země konečně otevřela na Západ, byli dost staří, ale ještě nás několikrát navštívili v Německu a máma přijela i do Anglie, kde bydlela její přítelkyně ze školy.
Our global world of "today" is somewhat unpredictable. It would thrive on more cooperation and communication, but how, when not all are native English speakers?
Náš současný globální svět je poněkud nepředvídatelný. Prospělo by mu více spolupráce a komunikace, ale jak na to, když nejsme všichni rodilí angličtí mluvčí?
That's why I'm creating international library with the hope that people will come to read, talk, ponder ... and incidentally help to improve the place. Part of the Czech history is still present in the surrounding area - the remains of former German villages, whose inhabitants were expelled after the WWII. The loss is yet visible in the countryside.
Proto vytvářím mezinárodní knihovnu a věřím, že si lidi přijdou číst, povídat, přemítat ... a jen tak náhodou pomohou toto místo vylepšit. Část české historie je v přilehlé oblasti stále viditelná - zbytky bývalých německých vesnic, jejichž obyvatelé byli vyhnáni po 2. světové válce. Ztráta je v krajně stále zřejmá.
Uvedu příklad:
moji rodiče byli mladí v době druhé světové války (pro mě to je dávná historie)
krizí středního věku procházeli kolem roku 1968 (mě bylo 13, tudíž jsem příliš nechápala, co se děje)
v roce 1989, když se naše země konečně otevřela na Západ, byli dost staří, ale ještě nás několikrát navštívili v Německu a máma přijela i do Anglie, kde bydlela její přítelkyně ze školy.
Our global world of "today" is somewhat unpredictable. It would thrive on more cooperation and communication, but how, when not all are native English speakers?
Náš současný globální svět je poněkud nepředvídatelný. Prospělo by mu více spolupráce a komunikace, ale jak na to, když nejsme všichni rodilí angličtí mluvčí?
That's why I'm creating international library with the hope that people will come to read, talk, ponder ... and incidentally help to improve the place. Part of the Czech history is still present in the surrounding area - the remains of former German villages, whose inhabitants were expelled after the WWII. The loss is yet visible in the countryside.Proto vytvářím mezinárodní knihovnu a věřím, že si lidi přijdou číst, povídat, přemítat ... a jen tak náhodou pomohou toto místo vylepšit. Část české historie je v přilehlé oblasti stále viditelná - zbytky bývalých německých vesnic, jejichž obyvatelé byli vyhnáni po 2. světové válce. Ztráta je v krajně stále zřejmá.
