Normální běh života - aspoň jsem si to myslela - začíná narozením (které neovlivníte), pokračuje dětstvím (které obvykle trávíte s rodiči a sourozenci ať se vám to líbí či nikoliv), studiemi, pracovním životem v produktivním věku, vlastním rodinným životem (všechny tyto etapy můžete - nebo si alespoň myslíte, že můžete - ovlivnit) a ke konci produktivního života (příprava na penzi) směřujete do krajů vašeho dětství a mládí, protože vzpomínky na ně jsou stále zřetelnější a chcete dohonit, co vám tam uniklo (já to alespoň tak cítím).
My jsme se narodili v období komunistické totality v Československu (na rozdíl od demokracie, kde je ve volbách trochu rozmanitosti, měli komunisté vždy 99%). Bylo tehdy velmi těžké dostat povolení k cestě do zahraničí (což nás bavilo), takže když se po sametové revoluci otevřela možnost práce v zahraničí a Martin dostal nabídku z DKFZ, Heidelberg, příliš jsme neváhali a v roce 1992 jsme na 1,5 roku přestěhovali do Něměcka - a zůstali tam 4 roky - pak jsme se přesunuli na počáteční 3letou smlouvu EBI, Hinxton, UK (kde jsem pracovala též). Teď tedy stále bydlíme v Anglii, ale mezitím byl Martin zaměstnán na Filipínách (IRRI) a teď má zaměstnání v Universitě krále Abdullaha (King Abdullah University of Science and Technology - KAUST) poblíž Jeddahu v Saudské Arabii.
A tak jsme tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat