neděle, září 24, 2017

Towards the future ... / Vstříc budoucnosti ...

In my childhood, there was a saying "do not give advice, you are not 60 and you haven't been to Russia".

V době mého mládí se říkávalo "neraď, není ti 60 a nebyl jsi v Rusku".


Now, I am over 60 and I've been to Russia, but I still hesitate giving advice.

Teď už mi je přes 60 a byla jsem v Rusku, ale stále váhám s poskytováním rad.


The problem is that we all go through the stages of life (baby, toddler, child, adolescent, young adult ...), but the historical and political background is different for everyone.

Problém je, že všichni procházíme různými životními stádii (mimino, batole, dospívající, mladý dospělý ...), ale historické a politické okolnosti jsou pro každého jiné.


As an example:
my parents were young adults during the WWII (for me it is history), 
the middle age crisis met them around 1968 (I was then 13, hence too silly to understand what was going on), 
they were quite old when our country eventually opened up to the West in the 1989, still able to visit us for a few times in Germany, though just my mum made it to England, where also her school friend lived.

Uvedu příklad:
moji rodiče byli mladí v době druhé světové války (pro mě to je dávná historie)
krizí středního věku procházeli kolem roku 1968 (mě bylo 13, tudíž jsem příliš nechápala, co se děje)
v roce 1989, když se naše země konečně otevřela na Západ, byli dost staří, ale ještě nás několikrát navštívili v Německu a máma přijela i do Anglie, kde bydlela její přítelkyně ze školy.


Our global world of "today" is somewhat unpredictable. It would thrive on more cooperation and communication, but how, when not all are native English speakers?

Náš současný globální svět je poněkud nepředvídatelný. Prospělo by mu více spolupráce a komunikace, ale jak na to, když nejsme všichni rodilí angličtí mluvčí?


That's why I'm creating international library with the hope that people will come to read, talk, ponder ... and incidentally help to improve the place. Part of the Czech history is still present in the surrounding area - the remains of former German villages, whose inhabitants were expelled after the WWII. The loss is yet visible in the countryside.

Proto vytvářím mezinárodní knihovnu a věřím, že si lidi přijdou číst, povídat, přemítat ... a jen tak náhodou pomohou toto místo vylepšit. Část české historie je v přilehlé oblasti stále viditelná - zbytky bývalých německých vesnic, jejichž obyvatelé byli vyhnáni po 2. světové válce. Ztráta je v krajně stále zřejmá.







úterý, srpna 22, 2017

What's new? / Co je nového?

compass star
Several groups with kids and a workawayer visited the library in the last couple of weeks ... 

Několik skupin s dětmi a "členka workaway.info" navštívila knihovnu v posledních pár týdnech ...



... helping to improve the general impression of the inside of the former cow-house being turned into an international library ...

... pomáhajíce vylepšit obecný dojem z vnitřku bývalého kravína přeměňovaného v mezinárodní knihovnu ...

... here are few examples ...

... zde je pár příkladů ...



úterý, srpna 15, 2017

Merging blogs / Spojuji blogy

Today I decided to merge my blogs "An Old Bags Odds and Ends" and "My husband works...worked in Saudi Arabia" into "Kebharec - building an international centre" that is my till-the-end-of-my-life project.

Dnes jsem se rozhodla sloučit blogy "An Old Bags Odds and Ends" a "My husband works...worked in Saudi Arabia" do blogu "Kebharec - building an international centre" - projekt, kterému se budu věnovat do konce svého života.

Why?
The key reason is to ease the writing for me and the reading for the reader. ;-)
I won't need to decide which blog suits most the topic I'll have in mind, the reader will be able to check only one - in case of interest, free time and/or lack of other appealing activities.

Proč?
Hlavním důvodem je zjednodušení psaní pro mě a čtení pro čtenáře. ;-)
Já se nebudu muset rozhodovat, který z blogů nejlépe odpovídá tématu, o kterém chci psát, čtenář bude mít možnost kouknout jen na jeden - v případě zájmu, dostatku času a/nebo nedostatku zajímavějších aktivit.

The blog "Communication skills ... and languages / Komunikační dovednosti ... a jazyky" will remain solo, as I will invite others to contribute. After all any person can decide to learn another language and can share resources and/or experiences.

Blog "Communication skills ... and languages / Komunikační dovednosti ... a jazyky" zůstane samostatně, protože chci pozvat veřejnost ke spolupráci. Koneckonců se každý může chtít naučit jiný jazyk a sdílet zdroje a zkušenosti. 

sobota, srpna 05, 2017

Progress trap / Léčka pokroku

The life in the current century is different from that in the previous century.
It always was the case, no question about that.

Život v současném století je jiný než život v předchozím století.
Tak to bylo vždycky, o tom není pochyb.

However the progress in computer science and the technology in the last century, especially mobile one, resulted also in a lot of misunderstanding and misconception.

Nicméně pokrok v počítačových vědách a technologiích v minulém století, zvlášť v mobilních technologiích, vedl také k nedorozuměním a mylným představám.

Yes, there is a progress, but what it means?

Ano, je zde pokrok, ale co to znamená?

Is it the possibility to gain more hence to buy more stuff?
Or the possibility to buy improved versions of cars and home appliances our parents didn't have?
Or try to live according to the new standards?
Is it possible at all?
And what to think about progress trap?

Je to možnost si více vydělat a nakupovat víc věcí?
Nebo možnost kupovat vylepšené verze aut a domácích spotřebičů, pro naše rodiče nedostupné neb neexistující?
Nebo snaha žít podle současných standardů?
Je to vůbec možné?
A co si myslet o léčce pokroku?

According to the Wikipedia, a progress trap is the condition human societies experience when, in pursuing progress through human ingenuity, they inadvertently introduce problems they do not have the resources or political will to solve, for fear of short-term losses in status, stability or quality of life. This prevents further progress and sometimes leads to collapse.

Podle Wikipedie je léčka pokroku stav, který lidské společnosti pociťují když, při prosazování pokroku prostřednictvím lidské vynalézavosti, neúmyslně vnášejí problémy, u nichž nemají prostředky nebo politickou vůli  řešení - kvůli strachu z krátkodobých ztrát v postavení, stabilitě nebo kvalitě života. To brání dalšímu postupu a někdy vede ke kolapsu.

Let's hope, we are not nearing the collapse of our society yet and still have time to act.

Doufejme, že se ještě neblížíme kolapsu naší společnosti a máme čas něco změnit.

neděle, dubna 24, 2016

Krédo od Roberta Fulghuma ... platí ať jste kdekoliv

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil: 

O všechno se rozděl. 

Hraj fér. 

Nikoho nebij. 

Vracej věci tam, kde jsi je našel. 

Uklízej po sobě. 

Neber si nic, co ti nepatří. 

Když někomu ublížíš, řekni promiň. 

Před jídlem si umyj ruce. 

Splachuj. 

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. 

Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj. 

Každý den odpoledne si zdřímni. 

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. 

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také. 

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.

The Credo by Robert Fulghum ... wherever you are

All I really need to know about how to live and what to do and how to be I learned in kindergarten. Wisdom was not at the top of the graduate-school mountain, but there in the sand pile at Sunday School. These are the things I learned:

Share everything.

Play fair.

Don't hit people.

Put things back where you found them.

Clean up your own mess.

Don't take things that aren't yours.

Say you're sorry when you hurt somebody.

Wash your hands before you eat.

Flush.

Warm cookies and cold milk are good for you.

Live a balanced life-learn some and think some and draw and paint and sing and dance and play and work every day some.

Take a nap every afternoon.

When you go out into the world, watch out for traffic, hold hands, and stick together.

Be aware of wonder. Remember the little seed in the Styrofoam cup: The roots go down and the plant goes up and nobody really knows how or why, but we are all like that.

Goldfish and hamsters and white mice and even the little seed in the Styrofoam cup--they all die. So do we.

And then remember the Dick-and-Jane books and the first word you learned--the biggest word of all--LOOK.

Everything you need to know is in there somewhere. The Golden Rule and love and basic sanitation. Ecology and politics and equality and sane living.

Take any one of those items and extrapolate it into sophisticated adult terms and apply it to your family life or your work or your government or your world and it holds true and clear and firm. Think what a better world it would be if we all--the whole world--had cookies and milk about three o'clock every afternoon and then lay down with our blankies for a nap. Or if all governments had as a basic policy to always put things back where they found them and to dean up their own mess.

And it is still true, no matter how old you are--when you go out into the world, it is best to hold hands and stick together.

sobota, srpna 29, 2015

Travelling vs. living abroad

Travelling is great, you get to know new countries, people and broaden your horizons. The experiences can be used later in the life. The best time to travel is - imho - while studying when holidays are somewhat longer that after you start to work.

Cestování je úžasné, cestováním poznáváte nové země, lidi a rozšiřujete své obzory. Nabyté zkušenosti je možné využít v pozdějším životě. Nejvhodnější doba k cestování je - podle mého názoru - doba studentská, kdy jsou prázdniny o něco delší než když začnete pracovat.

... if you can ...

... pokud můžete ...

In the Czechoslovakia's socialistic era we could not travel as freely as the citizens of the Western countries. It was necessary to ask for a foreign currency promise for the Western countries and Yugoslavia and only with this promise other forms were filled to get additional documents to travel. Eventually the lucky ones were allowed to cross the border, usually with ridiculous amount of "official" cash - no wonder the black market flowered back then.

V socialistickém Československu nebylo cestování na Západ snadno dostupné všem. Muselo se žádat o devizový příslib k cestám do západní ciziny a Jugoslávie (jednou za rok). Jen šťastlivci, kteří příslib dostali, mohli požádat o výjezdní doložku a kouknout na Západ, obvykle se směšnou částkou v kapse - jaký div, že v té době vzkvétal černý trh.

The Velvet revolution in 1989 put an end to these humiliating procedures. The traveling became reachable to all who wanted to travel. The change also brought the possibility to work abroad, thus to learn/practice the language as well as learn more about the countries/people while living there - without the fear your loved ones may be watched/prosecuted because of your decision to live your life elsewhere.

Sametová revoluce v roce 1989 znamenala konec těchto ponižujících postupů. Cestování se stalo dostupným všem, kteří cestovat chtěli. Politická změna přinesla i možnost pracovat v cizině a tak se naučit/procvičovat jazyk a také se dozvědět více o zemi a lidech pobytem jinde - bez obav, že vaše rodina může být sledovaná/stíhaná kvůli vašemu rozhodnutí žít jinde.

Naturally it is not possible to live elsewhere without being influenced by the neighbourhood - provided you already know the language hence you don't wear the "I smile because I have absolutely no idea what's going on" face.

Pochopitelně se nedá žít v jiných zemích/krajích aniž byste byli ovlivněni okolím - pokud už znáte jazyk a nemusíte mít na veřejnosti výraz "směju se, protože naprosto nemám tušení, co se děje".

Within few years you get accustomed to the place/people, but some temporary jobs don't give the security forever ... then you move again ... and again ... maybe end up in the country you come from, where you understand the language, but not the fellow citizens anymore because you didn't share the "neighbourhood" experiences for a few years.

V průběhu pár let si zvyknete na zemi/lidi, ale některé dočasné pracovní pozice vám neposkytnou doživotní zajištění ... a stěhujete se znovu ... a znovu ... možná skončíte v zemi, z které pocházíte, kde sice rozumíte slovům, ale už ne spoluobčanům, protože jste posledních x let nesdíleli "sousedské" zkušenosti.


That's my experience ... and what about you?
Did you move away from your home country? Where from/to? At what age? Did you know the language? Would you consider to return (if you still live abroad)? How you feel back home (if you are back)? Any other thoughts?

To je má zkušenost ... a co vy?
Přestěhovali jste se z domovské země? Odkud/kam? V kolika letech? Znali jste jazyk? Uvažujete o návratu (pokud stále žijete v cizině)? Jak se cítíte zpátky doma (pokud jste se už vrátili)? Chcete něco dodat?