úterý, srpna 22, 2017

What's new? / Co je nového?

compass star
Several groups with kids and a workawayer visited the library in the last couple of weeks ... 

Několik skupin s dětmi a "členka workaway.info" navštívila knihovnu v posledních pár týdnech ...



... helping to improve the general impression of the inside of the former cow-house being turned into an international library ...

... pomáhajíce vylepšit obecný dojem z vnitřku bývalého kravína přeměňovaného v mezinárodní knihovnu ...

... here are few examples ...

... zde je pár příkladů ...



úterý, srpna 15, 2017

Merging blogs / Spojuji blogy

Today I decided to merge my blogs "An Old Bags Odds and Ends" and "My husband works...worked in Saudi Arabia" into "Kebharec - building an international centre" that is my till-the-end-of-my-life project.

Dnes jsem se rozhodla sloučit blogy "An Old Bags Odds and Ends" a "My husband works...worked in Saudi Arabia" do blogu "Kebharec - building an international centre" - projekt, kterému se budu věnovat do konce svého života.

Why?
The key reason is to ease the writing for me and the reading for the reader. ;-)
I won't need to decide which blog suits most the topic I'll have in mind, the reader will be able to check only one - in case of interest, free time and/or lack of other appealing activities.

Proč?
Hlavním důvodem je zjednodušení psaní pro mě a čtení pro čtenáře. ;-)
Já se nebudu muset rozhodovat, který z blogů nejlépe odpovídá tématu, o kterém chci psát, čtenář bude mít možnost kouknout jen na jeden - v případě zájmu, dostatku času a/nebo nedostatku zajímavějších aktivit.

The blog "Communication skills ... and languages / Komunikační dovednosti ... a jazyky" will remain solo, as I will invite others to contribute. After all any person can decide to learn another language and can share resources and/or experiences.

Blog "Communication skills ... and languages / Komunikační dovednosti ... a jazyky" zůstane samostatně, protože chci pozvat veřejnost ke spolupráci. Koneckonců se každý může chtít naučit jiný jazyk a sdílet zdroje a zkušenosti. 

neděle, dubna 24, 2016

Krédo od Roberta Fulghuma ... platí ať jste kdekoliv

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil: 

O všechno se rozděl. 

Hraj fér. 

Nikoho nebij. 

Vracej věci tam, kde jsi je našel. 

Uklízej po sobě. 

Neber si nic, co ti nepatří. 

Když někomu ublížíš, řekni promiň. 

Před jídlem si umyj ruce. 

Splachuj. 

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. 

Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj. 

Každý den odpoledne si zdřímni. 

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. 

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také. 

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.

The Credo by Robert Fulghum ... wherever you are

All I really need to know about how to live and what to do and how to be I learned in kindergarten. Wisdom was not at the top of the graduate-school mountain, but there in the sand pile at Sunday School. These are the things I learned:

Share everything.

Play fair.

Don't hit people.

Put things back where you found them.

Clean up your own mess.

Don't take things that aren't yours.

Say you're sorry when you hurt somebody.

Wash your hands before you eat.

Flush.

Warm cookies and cold milk are good for you.

Live a balanced life-learn some and think some and draw and paint and sing and dance and play and work every day some.

Take a nap every afternoon.

When you go out into the world, watch out for traffic, hold hands, and stick together.

Be aware of wonder. Remember the little seed in the Styrofoam cup: The roots go down and the plant goes up and nobody really knows how or why, but we are all like that.

Goldfish and hamsters and white mice and even the little seed in the Styrofoam cup--they all die. So do we.

And then remember the Dick-and-Jane books and the first word you learned--the biggest word of all--LOOK.

Everything you need to know is in there somewhere. The Golden Rule and love and basic sanitation. Ecology and politics and equality and sane living.

Take any one of those items and extrapolate it into sophisticated adult terms and apply it to your family life or your work or your government or your world and it holds true and clear and firm. Think what a better world it would be if we all--the whole world--had cookies and milk about three o'clock every afternoon and then lay down with our blankies for a nap. Or if all governments had as a basic policy to always put things back where they found them and to dean up their own mess.

And it is still true, no matter how old you are--when you go out into the world, it is best to hold hands and stick together.

sobota, srpna 29, 2015

Travelling vs. living abroad

Travelling is great, you get to know new countries, people and broaden your horizons. The experiences can be used later in the life. The best time to travel is - imho - while studying when holidays are somewhat longer that after you start to work.

Cestování je úžasné, cestováním poznáváte nové země, lidi a rozšiřujete své obzory. Nabyté zkušenosti je možné využít v pozdějším životě. Nejvhodnější doba k cestování je - podle mého názoru - doba studentská, kdy jsou prázdniny o něco delší než když začnete pracovat.

... if you can ...

... pokud můžete ...

In the Czechoslovakia's socialistic era we could not travel as freely as the citizens of the Western countries. It was necessary to ask for a foreign currency promise for the Western countries and Yugoslavia and only with this promise other forms were filled to get additional documents to travel. Eventually the lucky ones were allowed to cross the border, usually with ridiculous amount of "official" cash - no wonder the black market flowered back then.

V socialistickém Československu nebylo cestování na Západ snadno dostupné všem. Muselo se žádat o devizový příslib k cestám do západní ciziny a Jugoslávie (jednou za rok). Jen šťastlivci, kteří příslib dostali, mohli požádat o výjezdní doložku a kouknout na Západ, obvykle se směšnou částkou v kapse - jaký div, že v té době vzkvétal černý trh.

The Velvet revolution in 1989 put an end to these humiliating procedures. The traveling became reachable to all who wanted to travel. The change also brought the possibility to work abroad, thus to learn/practice the language as well as learn more about the countries/people while living there - without the fear your loved ones may be watched/prosecuted because of your decision to live your life elsewhere.

Sametová revoluce v roce 1989 znamenala konec těchto ponižujících postupů. Cestování se stalo dostupným všem, kteří cestovat chtěli. Politická změna přinesla i možnost pracovat v cizině a tak se naučit/procvičovat jazyk a také se dozvědět více o zemi a lidech pobytem jinde - bez obav, že vaše rodina může být sledovaná/stíhaná kvůli vašemu rozhodnutí žít jinde.

Naturally it is not possible to live elsewhere without being influenced by the neighbourhood - provided you already know the language hence you don't wear the "I smile because I have absolutely no idea what's going on" face.

Pochopitelně se nedá žít v jiných zemích/krajích aniž byste byli ovlivněni okolím - pokud už znáte jazyk a nemusíte mít na veřejnosti výraz "směju se, protože naprosto nemám tušení, co se děje".

Within few years you get accustomed to the place/people, but some temporary jobs don't give the security forever ... then you move again ... and again ... maybe end up in the country you come from, where you understand the language, but not the fellow citizens anymore because you didn't share the "neighbourhood" experiences for a few years.

V průběhu pár let si zvyknete na zemi/lidi, ale některé dočasné pracovní pozice vám neposkytnou doživotní zajištění ... a stěhujete se znovu ... a znovu ... možná skončíte v zemi, z které pocházíte, kde sice rozumíte slovům, ale už ne spoluobčanům, protože jste posledních x let nesdíleli "sousedské" zkušenosti.


That's my experience ... and what about you?
Did you move away from your home country? Where from/to? At what age? Did you know the language? Would you consider to return (if you still live abroad)? How you feel back home (if you are back)? Any other thoughts?

To je má zkušenost ... a co vy?
Přestěhovali jste se z domovské země? Odkud/kam? V kolika letech? Znali jste jazyk? Uvažujete o návratu (pokud stále žijete v cizině)? Jak se cítíte zpátky doma (pokud jste se už vrátili)? Chcete něco dodat?

úterý, června 23, 2015

Birkenbihl method in learning languages

So here I am again ...
Tak tady (I) jsem zas ...


You surely know the feeling of "l'esprit de l'escalier",
 Vy jistě znát ta nálada o "l'esprit de l'escalier",

that feeling when you leave a conversation and think of all the things you should have said
ten pocit když vy/ty opouštět konverzaci a myslet na všechny ty věci vy/ty by mít řekl 

and the right words are coming too late to be able to change your reaction
a (-) správná slova přichází příliš pozdě (-) umět (-) změnit tvou/vaši reakci

... and of course the attitude of your communicating companion ...
... a přirozeně (-) postoj (-) tvůj/váš komunikující společník ...

... despite the fact that it may only be due to the linguistry.
... přestože to může jen být kvůli znalosti jazyků.


The same applies when you learn something new and wish "oh, I should have known this person/method/country ... ages ago" ...
Totéž platí když se naučíte něco nového a přejete si "ach, měl jsem znát tuto osobu/metodu/zemi ... před lety" ...

For me it was the discovery of the Birkenbihl method in learning languages.
(basic description is available also in Czech or German, for other languages ask Google :)) 
Pro mne to bylo seznámení se s metodou Very F.Birkenbihl při učení jazyků.
(základní popis je dostupný v angličtině, češtině nebo němčině, na další jazyky se ptejte Googlu :))

The method was developed by Vera F.Birkenbihl (1946-2011) based on the principles the brain works. It is similar to the way the kids learn to speak.
Metoda byla vyvinuta Verou F.Birkenbihl (1946-2011) na základě principů práce mozku. Podobá se to způsobu jak se děti učí mluvit.



So I'll give it a try with Norwegian - although I can communicate in English in Norway, I'd love to be able to read at least the headlines while visiting without the need to bother my relatives asking all the time "what this mean?".
Tak ji zkusím s norštinou - přestože se domluvím v Norsku anglicky, ráda bych si při návštěvách přečetla aspoň titulky bez nutnosti obtěžovat příbuzenstvo neustálými dotazy "co tohle znamená?".


What about you? After all they say "the more languages you know, the more you are a person" ...
A co ty/vy? Koneckonů se říká "kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem" ...   

pátek, června 12, 2015

On the road again ... / Opět na cestě ...

Thanks to the closure of another stage of my life and an expected arrival of a new baby to the family I'm on the road again ...
this time I've driven "to the North, to the North, never to be caught" (Frank Turner: The Road), those who know me - or to whom I told :) - can guess I'am now in Norway.

Díky uzavření další etapy mého života a očekávání nového mimina do rodiny jsem opět na cestách ... 
tentokrát jsem jela "to the North, to the North, never to be caught" (Frank Turner: The Road), ti, kdo mě znají - nebo kterým jsem to řekla :) - uhodnou, že jsem v Norsku.


I could write an essay about Norway, its beauty, places worth sightseeing ...

Mohla bych napsat esej o Norsku, jeho kráse, zajímavých pamětihodnostech ...


... but that you can find elsewhere on the net - with photos, reviews, coordinates, weather forecasts, you can even go up Spiralen tunnel in Drammen, Norway without getting out of your house -  on Youtube
(provided you have a computer and are connected to the internet - almost a necessity in civilized countries and 21st century ;)).

... ale to najdete jinde na internetu - s fotkami, recenzemi, zeměpisnou délkou a šířkou, předpovědí počasí, dokonce si můžete projet Spiralen tunnel v Drammenu, Norsko aniž byste opustili pohodlí vlastního domu - na Youtube (pokud máte počítač a připojení k internetu - téměř nezbytnost v civilizovaných zemích a 21.století ;))


... so I'd rather endorse the advantages and disadvantages of being wrong age ...
seeing that
- to appreciate and understand what was going on in the sixties I was too young
- for carefree travelling abroad that for us from the eastern block became available only after the fall of the iron curtain at the end of the eighties I was too old and had kids
- now I'm too young to spend all the time of my retirement JUST by "pondering about immortality of a beetle", at the same time too wise to pretend I'm 20 years younger ...

... tak raději potvrdím výhody a nevýhody vlastní existence "v blbým věku" ...
jelikož
- pro uvědomění si a pochopení co se dělo v letech 60tých jsem byla moc malá
- pro bezstarostné cestování za poznáním s pár korunami v kapse, které nám z východního bloku umožnil až pád železné opony na konci let 80tých, jsem byla stará a měla děti
- teď jsem příliš mladá, abych celý důchodový věk věnovala JEN "přemítání o nesmrtelnosti chrousta", ale taky příliš zkušená, abych předstírala, že jsem o 20 let mladší ...



Throughout the years I've learned a lot and I'm going to use the experiences to set up an international meeting place using a former cow-house in a village Skalka by Nová Bystřice in Czech Canada.

V průběhu let jsem se mnohému naučila a své zkušenosti využiji při zřizování mezinárodního centra v bývalém kravíně ve Skalce u Nové Bystřice v České Kanadě.


Keep visiting www.kebharec.cz and/or kebharec.blogspot.cz

Sledujte www.kebharec.cz a/nebo kebharec.blogspot.cz